ještě k liberální výchově

V podstatě teď při našim debatách se teprve dozvídám, že jsem vlastně byla liberální rodič. Řídila jsem při výchově intuicí, ostatně o to se snažím i v jiných činnostech, i když ne vždy se mi to daří, a většinou jsem jednala proti tehdejším názorům lidí okolo. Vzpomínám si na jednu klasickou situaci. Ráno, holky školou povinné, venku už bylo mrazivo a nevlídno. Znáte to. Včera ještě teplo a najednou se probudíte do zimy. Na moje doporučení: holky vemte si kabáty, se ozvalo nesouhlasné mručení. Dobře, jak chcete, je to vaše rozhodnutí, vaše tělo a vaše zdraví. Jak myslíte, že šly holky do školy oblečené? Ale bylo to jejich rozhodnutí. Takto jsem jednala ve většině situacích, které život s malými dětmi přinášel a moje prostřední dcera mě už jako dospělá prozradila, že bylo prima, že i když jsem měla jiný názor, ona se mohla řídit tím svým, ale nesčetněkrát si prý přála, abych měla stejný názor jako ona. Takže tolik k liberální výchově. Vždy mi lidé říkali, že svoje děti nevychovávám pro tento svět, že nebudou samostatní atd. Život dal za pravdu mě. Takže buďme spíše kamarádi, řešme se svými dětmi všechny problémy, které se rodiny týkají. U nás vždy zasedala „rodinná rada“ a řešili jsme vše společně. Na nic nejsou děti malé.

Jednou moje prostřední dcera, tehdy asi 5-6 letá zahlédla v televizi reklamu na tu s křidélky a dotaz na sebe nenechal dlouho čekat. K čemu že taková věc je? Jednou jedinkrát jsem porušila zásadu rodinné rady, tedy vše všem a se všemi, přece jen nejmladší 2-3 letá dcera se mi na vysvětlení zdála malá, syn už měl dávno vysvětlení za sebou a odpověď jsem sdělila tedy jen tomu, kdo kladl otázku. Neviděla jsem nikdy před tím a ani potom tolik hrdosti, která se vznášela celým bytem a to naparování, já mám s mámou tajemství. 

Došlo k nejhoršímu. Slzičky tekly proudem a tak mi nezbylo než tajemství prozradit i naší nejmladší ratolesti a pak se držet a kousat se do rtů, když jsem zaslechla dívčí dialog z koupelny a téma bylo: kdo bude mít dřív menzes, zda 6 letá anebo 3 letá. No jak říkám, na nic nejsou děti malé:-)