kozel zahradníkem aneb pěstitelské omyly

To je přesně případ můj a mého muže. Už jsem někde psala, že botanika není moje hobby a jsem ráda, že
poznám vlčí mák. A když si pořídím novou rostlinu či květinu na zahradu, už si ji podruhé nedokážu koupit znovu, protože nevím, co to je. Nejdřív jsme nechávali u rostlinek cedule s názvy, ale už to neděláme, rušilo to. Nijak mě to netrápí. To je jen konstatování. Krása nemusí mít jméno.
Už několikrát jsme zakládali zahrady a některé byly velmi vydařené, i když jsme jeli postupem pokus omyl a drželi jsme se zásady, že vedle nás vydrží jen silní jedinci.  Kdo nepřežije, má podruhé smůlu, takže žádné vyndavání cibulek tulipánů ze země a podobně. Chceme se zahradou hlavně kochat, užívat si jí, a jediná velká práce má být sekání zahrady a tím se řídíme. Jinak je zahrada určena ke kochání, stolování, setkávání se s přáteli či rodinou a k bouchání šampaňského :-))
Když byly naše tři děti malé, bylo nutné pěstovat zeleninu a ovoce, takže to byla docela práce a občas úspěch až do nebes, který však nevyvážil vynaložené úsilí, ale tenkrát nás to kvůli dětem bavilo. Jeden rok jsem ze zahrady každý den nosila plný kýbl okurek a to několik týdnů, takže soused vystudovaný zahradník blednul závistí, ale hrdost mu nedovolila se zeptat, jak to. No, ostatně odpověď by ho neuspokojila, dodnes nevím...... žádné hnojení nebo tak něco.
Naši poslední zahradu začínáme teprve budovat. Po původní majitelce jsme něco ponechali, něco zrušili - skalky jsou pro nás fakt "voprus" a neskýtají nám takové potěšení, aby tato energie stála za to.
První rok jsme tedy více méně rušili různá prorostlá zákoutí apod. a letos sedíme a koukáme na zahradu. Ona sama ukazuje, kde by asi mohl být založen ostrůvek květin, či kam zasadit ještě strom. Jdeme pomalu a postupně, takže už je zde nový člen jako hrušeň či magnolie, rododendron a vše pozorujeme, jak utěšeně roste.
Vloni přinesl můj muž sazenice rostlin, které se mu někde moc líbily, protože krásně kvetly. Už začínala trochu zima, raději si je tedy vysadil do truhlíků. Na jaře byly rostlinky už pěkné, tak je můj muž přesadil do půdy k plotu a čekali jsme, až začnou kvést. Ono však pořád nic, rostlinky už byly docela velké, dosahovaly více než půl metru. Nicméně, jsme si říkali, že třeba první rok nepokvetou, magnolie je také krásně obrostlá, ale nekvetla. Takže žádné překvapení.
A můj muž, protože toto byl na nové zahradě jeho první samostatný počin, se velmi snažil, aby květinky rostly. Dokonce potají začal přidávat takové ty tyčinky na hnojení do truhlíků a květináčů do země ke každé rostlině ve snaze, že nějakým kouzlem barevná krása vypučí. Rostlin bylo tak šest možná sedm viz foto rostlin u plotu, kde jsem je nafotila jen omylem, respektive nebyly důvodem focení..
Dům máme velký a z jedné strany domu je zahrada a z druhé strany dvůr, kam chodím věšet prádlo.Jak si tak věším, rozhlížím se a říkám si, panebože ten dvůr, přestože je tam dlažba, potřebuje vyplejt, prorůstá. A jak se tak dívám, spočine můj zrak na třech či čtyřech vzrostlých rostlinkách velikosti asi půl metru, které mi připadají povědomé. Dověším prádlo a jdu se podívat na zahradu. Moje podezření se potvrdilo..... Velmi mě to rozesmálo, no pěstitelé jako fík. Musela jsem spoluzahradníkovi říct, že plevel fakt umíme pěstovat dobře, sekačka se statečně rostlinkám vyhýbá celou dobu a můj muž hnojí a oprašuje plevel. A ještě celou dobu rostlinky pozorujeme a hlídáme :-), aby se jim náhodou něco nestalo.
Tato historka bude myslím na delší dobu vévodit našim rodinným story. A to jsem zapomněla podotknout, že můj muž většinu svého života pracoval v zemědělství a dokonce ve výzkumu, respektive ve šlechtění :-)