lidltour - Ivetě (z minulého života)

www.turisimo.cz

Ve své garderobě mám mimo jiné i Versaceho, nicméně nejsem na značkách závislá. Jelikož dělám již několik let do reklamy, jsem vůči ní sama imunní a nenechám se zlákat. Měla bych v tomto případě vlastně použít minulý čas, protože to už pravda není a do dnešního dne nechápu, co mě vedlo asi před dvěma lety k takovému šílenství. Šílenství propadl vzápětí i můj muž a i moje asistentka, která byla ochotna porušit všechny dopravní předpisy jen proto, abychom vlastnily obě kus hadříku. Nejsme ani jedna typické „turistky“ po obchodních centrech a těmto slepičím projevům se obvykle smějeme. Když už si musím jít něco koupit, dávám tomu 10-15 minut. Pokud nejsem do té doby úspěšná, odcházím.

Proč došlo najednou v mém životě ke změně, dodnes netuším.

Je nedělní ráno, snídám jako obvykle u počítače a přitom hraji on line hry, kterým jsem celkem propadla. Z vedlejší místnosti zaslechnu z dálky reklamu, která láká na pondělní nákup do potravinového řetězce nižší kategorie pro krásné svetříky v různých barvách. Jsem líná se podívat na reklamu v televizi a nějaký svetřík by se mi hodil, už dlouho ho sháním celkem neúspěšně. No nic podívám se na net.

Ráno nasedám do auta a jen tak mezi řečí sdělím mému muži, že ve známém řetězci mají nějaké hezké svetříky. Kdyby měl čas, mohl by se kouknout, jestli to stojí za to a případně nějaký koupit. Nejsem příliš důrazná, v podstatě mi na tom nezáleží a navíc jsem přesvědčená, že mě můj muž ani nevnímá.

Vše se změní v okamžiku, kdy mi můj muž zavolá asi za hodinu, že svetříky jsou moc hezké, ale byly hned pryč a nemají moji velikost. V ten okamžik se stávám lovcem! Naprosto zblbnu i moji "pravou ruku", přestože v práci soukromé záležitosti neřešíme a už vůbec ne nákupy, moje asistentka okamžitě volá svojí mamince: musíš jít nakoupit do Lidlu, ale mami okamžitě. Ne já jsem chtěla do Billy, ne, musíš tam a kup nám oběma nejmenší velikost, jen ne prosím stejnou barvu a nechci hnědou!

Za chvíli odjíždíme na služební cestu a dozvídáme se, že svetříky už nejsou v celém středočeském kraji. Z auta ještě naprosto při smyslech volám známým, zda někdo nemá cestu do kýženého marketu. Zjišťuji, že ne, ale nevadí mi to. Drama má teprve začít.

Končím pracovní jednání a vracíme se do Prahy. „Hele tamhle je ten market“, upozorňuje již trochu zrychleným hlasem moje asistentka. „Nechceš zastavit? Stejně to bude šunt.“ To jsme neměly dělat. .. Neměli naši velikost, nicméně měly jsme možnost zjistit, že svetříky jsou náš sen a bez nich se neobejdeme. Celou cestu po dálnici přemýšlíme, kde je jaký market a jízdou po Praze objevujeme všechny, které nepotřebujeme. Nicméně zoufalé přece jen objevíme dva. Myslím, že už celý řetězec ví o dvou šílených ženských, které prolétnout rychle celý krám bez košíku a s hrůzou v očích zase krám opouští. 

Proboha pospěš si, ty dvě ženské před námi letí také za svým snem……Neboj, ty určitě nemají naši velikost, podívej se na ně. Stávají se z nás nepřející a škodolibé dračice. Panebože, kdo jsem? Celý život mám o sobě zřejmě zkreslené mínění a najednou jsem bez rozumu kvůli hadříku. Nemáme nic. Zoufalá to volám svému manželovi a ten mi rovněž již propadlý "svetříkovému" šílenství sděluje, že už objel všechny markety bezúspěšně. Panebože, kdybys je přece jen objevil, chceme i stejnou barvu a klidně může být hnědá. Prostě cokoliv, co připomíná svetřík!

Jedu domů autem svého známého a sama sebe slyším, jinak jsem velmi racionální a po krk prý muž, jak říkám: „můžeš mi prosím zastavit po cestě v marketu?“ Na jeho otázku: ty nemáš doma chleba? Zoufale odpovídám: ne životně nutně potřebuji svetr.

Ráno moudřejší večera a tak v práci já i má pravá ruka řešíme již jen pracovní záležitosti, když v tom mi zavolá můj muž, že má pro mě růžový zázrak. O stavu jeho šílenství hovoří způsob získání kýžené věci. Jediné co ještě chybí, je krádež :-). V pracovní době objíždí krámy a z posledního již chce bez úspěchu odejít, když v tom si u pokladny všimne hádky manželů: Co s tím vším proboha budeš dělat? Ona to stejně nosit nebude. Můj partner v dobrém i zlém si všiml v košíku mojí velikosti a tak proradně čeká, jak hádka dopadne. A už běží za oním ženským harpagonem, který vrací svetřík poslušně do regálu. A už jej má, když v tom slyší dalšího zoufalce: budete si ten svetr brát?! Ne, držím jej, aby řeč nestála. 

A jsme v tom znovu, když slyším, jak se vedle mě ozývá zoufalé: A co já??!!

Můj muž si našel nový smysl života pro dalších pár dní a tak druhý den volá: Mám pro Tebe hnědý haha!! Opět uslyším, co že Ti to volal??!! Snad nechceš říct, že byl zase úspěšný. Naše Lidltour končí po několika dnech, kdy můj muž uspokojí nás obě. Druhý den kráčíme do práce v novém a já jen slyším: panebože, ty máš na sobě kalhoty Versace a k tomu "lidlový svetr"?! 

No a co, vždyť mi na značkách nezáleží.