den na tři šampáňa

Den jako korálek, den jak vyšitý, den blbec a další. Ani všechna přirovnání neznám.
Já mám svoje vlastní: den na tři šampáňa.
Je pravda, že většiny problémů, které se mi dějí, jsem sama strůjcem. Jsem trochu bohém, moc neplánuji a neřeším (myslím tedy v osobním životě, v práci to mám jinak), a co nemohu ovlivnit, přikreju slovy: ono to nějak dopadne:-)
Chystala jsem se několik týdnů na Moravu za svojí mámou, ségrou, bráchou ... Pokaždé jsem to musela odložit kvůli práci. Zásoby vína a šampaňského už jsou dávno nakoupeny a čekají na otevření při povídání do noci, jen já furt nikde.
Konečně se opravdu chystám, že odjedu ve středu a vrátím se v sobotu. Ještě ve středu ráno už s báglem v práci ale nevím, jestli budu moci odjet. Už dávno bylo jasné, že pojedu se svojí mobilní kanceláří obsahující notebook a další jiné velmi těžké nezbytnosti, ale zda skutečně odjedu, nemám do poslední chvíle dořešené. Nakonec utíkám z redakce na autobus do Prahy obtěžkána ze všech stran a ten den mi bleskne, panebože proč, už poněkolikáté hlavou, že jsem si neověřila, jak mi to jede. Jezdím stejně 25 let, tak proč bych to proboha řešila.
Dorazím na Florenc s předstihem, super. Už se těším, jak nasednu do přímého autobusu s wifi, který mě bez nějaké větší námahy a problémů doveze rovnou k cíli téměř za tři hodinky. V autobuse budu pokračovat v práci, abych si dovolenou aspoň trochu užila v klidu.
O ty má prostoto! Paní u pokladny nadzvedne obočí a sděluje mi to, co podle jejího výrazu ví celá nádražní hala, tak jak to, že to nevím já?! Ve středu přece žádný přímý autobus nejede. Jak nejede?! Jezdím s ním ve středu 25 let! No nejede, jezdí jen v pondělí, úterý, čtvrtek a pátek. Trochu mi to připomíná něco jako "Včera dnes a zítra" a "V sobotu večer a v neděli ráno". Teď už vím, co mi intuici našeptávala. Vidina tříhodinové cesty je v nedohlednu. No já ale musím odjet. Do Brna Vám to jede za půl hodiny, ale jak dál to nevím. Tady Vám to nezjistím, musíte na informace. No to je mi novinka, opět člověk na svém místě. Nepříjemnou paní, vypadala, že ji můj problém velmi těší, tedy vyměním za mladého muže, který si okamžitě ví rady. Musíte odjet teď hned, protože to jede na Zvonařku a odtud Vám za 20 minut po příjezdu jede autobus dál, s těmi zavazadly byste asi nechtěla po Brně pobíhat na jiné stanoviště. Chytrý chlapec! Brno ani pořádně neznám a už tak mě děsí představa přenášení batožin z autobusu do autobusu.
No už sedím a jedu. Wifi není dostupná, takže nepracuji a na dálnici se vidina 20 minut času na hledání správného nástupiště smrskává postupně geometrickou řadou a v Brně mi zbývá jen 5 minut a to ještě musím velmi nutně na toaletu, páč žádná zastávka z Prahy nebyla. S bágly, které vypadají, jako bych v nich měla celý svůj život, utíkám na onu místnost. Honem. Autobus na další moji výpravu se už pomalu rozjíždí, když rychle balancuji i se zavazadly do něj. Panebože, kolik dní uplynulo od rána?
Volám sestře, že dorazím v úplně jiném čase a odjinud. Prostě - je to den na tři šampaňa! Ségra souhlasí, ale sděluje, šampaňského máme jen 2 lahve, musí Ti stačit víno:-)
Abych to zkrátila, pracuji ještě ve středu v noci po příjezdu a bohužel i následující dva dny, protože musím projekt dotáhnout do konce. Dovolenou si užívám tedy jen v pozdní noci. V sobotu ráno chci odjet, ostatně jako posledních 25 let opět přímým autobusem. Už mě ani nepřekvapí, že v sobotu nic nejede a autobus do Brna tentokrát také nelze využít, protože bych musela na jiné stanoviště vzdálené více než 20 minut rychlé chůze. Rychlou chůzi však s těžkými zavazadly nyní ve svém repertoáru nemám. No nic, můj neplánovaný cestovní seriál pokračuje tentokrát s využitím vlakové dopravy s přesedáním na různé slovenské "strely" apod. Kdybych bývala poslechla intuici, odjezd bych pravděpodobně opět odložila.
Aby nebylo divných věcí málo, přijedu domů a vidím na okně krásně rozkvetlý vánoční kaktus. Je to blázinec, asi myslí, že je velikonoční. A nebo to má jako já, nic neplánuje.
No, mělo to tak být..