události mého týdne vážně i nevážně

Nechci být moc kritická, ale trochu mě v posledních dnech už irituje strach českého národa z přistěhovalců. Kam se hnu, tam se o tomto problému debatuje a to i v zapadlých vesnicích, kdy nikdy nikdo pravděpodobně přistěhovalce neuvidí, anebo snad jen přistěhovalce z jiného okresu (to jsem ovšem i já - náplava :-). Debaty ovšem nejsou toho druhu, že by člověk získal pocit, že jsme tak uvědomělý národ, že nám snad jde o blaho celé země. Debaty jsou vedeny v duchu, co když od nich něco chytnu - toto jsem slyšela na Bleších trzích malého města.
Ano, možná ty předzvěsti budou v něčem pravdivé, ale já nerada dopředu vyrábím nějaký katastrofický scénář a celkem "obdivuji" ty proroky, kteří vědí, jak přesně to bude vypadat a jak vše bude probíhat. Nenávistné komentáře označující uprchlíky velmi hanlivými jmény viz článek http://zpravy.idnes.cz/verbez-svoloc-opice-jak-cesi-diskutuji-o-uprchlicich-pcn-/domaci.aspx?c=A150728_181358_domaci_mcn dle mého soudu zase jen vyvolají nenávist. Domnívám se však, že se takto vyjadřují převážně lidé, kteří nemají žádné zkušenosti s uprchlíky ba ani s cizinci ve větší míře. Jen se potřebují přidat na nějakou stranu, kde se něco děje, a pokud jsou tam negativní emoce, tím lépe. Ještě bych pochopila, že se zde vyjadřují především lidé z Teplic, kteří mají skutečný problém s jinou mentalitou a jiným způsobem života cizinců v jejich městě a mají pocit ať již skutečný či domnělý určitého omezení, i když se v tomto případě o uprchlíky nejedná.
Snažím si představit sama sebe, kdybych se nedej bože ocitla v podobné situaci, jsem ráda, že to nemusím řešit, a musela bych také uprchnout ze země zmítané válkou, boji, nesvobodou apod. a už předem bych byla odsouzena, aniž by mi kdokoliv dal šanci ukázat, kdo jsem. I mezi uprchlíky jsou přece rozdíly a je rozdíl mezi válečným uprchlíkem a ekonomickým imigrantem.
Vzpomínám si na dobu po revoluci, kdy se otevřely hranice a v německých a rakouských obchodech časem byly k vidění nápisy, že Čechy v tomto a tomto obchodě nechtějí. Také v našem národě je část populace, která nám nedělá čest, ale byli jste to vy, kdo tenkrát nakupoval za pět prstů? Já tedy ne, a přesto jsem byla do těchto nápisů zahrnuta i já. Když se na toto podívám z tohoto pohledu, je mi z toho smutno. Někdo je možná v nebezpečí života a ještě ani není v naší zemi, ale my už předem víme, že nás bude ohrožovat, že se zvýší kriminalita apod. Jestli máte chuť, přečtěte si článek tady http://zpravy.idnes.cz/myty-o-uprchlicich-a-migrantech-do-evropy-f1y-/zahranicni.aspx?c=A150618_121718_zahranicni_jw , protože já samozřejmě statistiky nesleduji a ani se nestavím do role bůhvíjakého odborníka, jen mi celý ten humbuk a šířící se poplašné zprávy na facebooku, které se ke všemu ukáží jako nepravdivé, jejichž pisatelé se především chtějí zviditelnit a zvýšit návštěvnost svého profilu, lidsky připadají přehnané. Částečná opatrnost je samozřejmě na místě, nic se nesmí přehánět, ale svět je tak blízko a my dnes musíme počítat s tím, že nežijeme v nějaké separaci či bublině a dělat, že se nás okolní svět netýká, není přece vůbec možné a myslet si, že protesty prostřednictvím nenávistných komentářů a vyjádření mohou něčemu zabránit, je mírně řečeno naivní..
A teď z jiného soudku. Ještě k dalším událostem tohoto týdne v mém životě:-)
Konečně má na květ oleandr, který jsem letos po zimě celý "oštucovala", páč už byl hrozný a myslela jsem si, že letos už nepokvete, zatím má tedy pouze pupence, ale předpokládám, že mi udělá radost květem, tedy oba oleandry, protože od maminky jsem letos udělala ještě miminko a to má také na květ.
Rovněž rozkvetla kana na terase zatím jen v květináči, na zahradě je pořád bez květu.
Přijela dcera z Paříže a chvíli pobude, takže se těším, že všichni společně celá rodina oslavíme její narozeniny. Dnes spolu strávíme po dlouhé době večer a pravděpodobně i část noci filosofováním a povídáním, co vše se událo :-)
Ráda žiji přítomností, do minulosti se moc nevracím a budoucnost také moc neřeším, páč moje životní zkušenost mě naučila, že většinou je vše jinak, než si člověk představuje či plánuje. A poplašné zprávy mě nechávají klidnou. Strach předbíhající skutečnost je myslím zbytečný.
Takže přeji všem pokud možno dny plné krásných setkání a krásných malých radostí prosté zbytečných strachů.

slunečnice a jiné záležitosti

Příšerné vedro, tak se kochám doma a z dálky poslouchám z televize Colomba, kterého sleduje můj muž a směji se, jak podotýká, že se třeba v tomto díle už objeví Colombová :-). Mám ráda maličkosti obyčejného dne.
Slunečnice, které někde natrhal můj muž, gerbery koupené s chlebem jako šnytlik :-) jako vždy - již náš týdenní rituál.

Konečně jsme našli po několika měsících správné místo pro ptáčka z vitráže, kterého jsem koupila na Fleru - okno v předsíni, které směřuje na zahradu. Někdy to trvá, než člověk najde vhodné místo.
Věnec na vstupních dveřích do domu mám moc ráda, je velmi něžný, použila jsem jej i jako vánoční výzdobu, ale je celoroční a vytvořený jen z přírodních materiálů. Rovněž zakoupeno na Fler.
Prostě taková obyčejná sobota, kterou trávíme v našem domě, který svým chladem přehlušuje vedro sálající z venku otevřenými dveřmi.
Po dlouhé době jsme sami a po sérii milých návštěv a příjemného klábosení, grilování a filosofování do noci je to docela příjemná změna.
A ještě jsem dnes stihla první krok k dobrému skutku a přihlásila jsem se do Podzimní aukce - nábor tvořilek. Aukce je již tradiční akcí, o které mi řekla má dcera a pomáhá vždy konkrétnímu nemocnému dítěti, které pomoc potřebuje.
Do aukce věnuji některé věci ze svého tvoření na Fleru - batikované a malované šály, nahřívací polštářky apod. Třeba se přidáte se svým tvořením také a pomůžeme společně dobré věci. Ráda pomáhám, a pokud vím, přesně komu, těší mě to dvojnásob.

holá hlava, žirafa se šnorchlem aneb liberální výchova

důkaz o úplně holé hlavě jsem nenašla, tak jenom tento s porostem

všechny tři naše děti s mojí mámou - z našeho archivu

O liberální výchově jsem už psala v několika příspěvcích, poprvé tady ještě k liberální výchově, ale dnes mě přinutila žirafa se šnorchlem pokračovat.
Slovo liberální výchova se skloňuje ve všech pádech, ale mám dojem, že se jedná spíše o "nevýchovu". Každé dítě se potřebuje vyznat ve složitém světě a k tomu potřebuje nějaké mantinely a liberální výchova dle mého soudu neznamená, že necháme dítě dělat si, co chce. Četla jsem o studii, která se zabývá či rozebírá příliš liberální výchovu a závěr je, že děti, které byly vychovány či spíše nevychovávány v tomto duchu, mají jako dospělí velké problémy plnohodnotně prožít život. Bez mantinelů totiž není ani dospělý život, a pokud si myslíme, že ano, anebo jsme na ně nebyli zvyklí z dětství, těžko se budeme přizpůsobovat nějakým pravidlům a náš život bude pravděpodobně chaos..
Pro mě liberální výchova mých tří dětí znamenala, že jsem jim dávala prostor pro svobodnou volbu ve věcech pro ně důležitých, ale zároveň neohrožující jejich pohled na život. O spoustě věcech z dětství našich dětí jsem už psala, tak jen trochu opakování. Přísná výchova, či autoritativní se mi zdá lehčí, nemusíme o ní asi tolik přemýšlet, protože je jasné toto ano, toto ne. Ale když se rozhodneme pro svobodu pro děti, je to mnohem těžší. Musíme je naučit, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého a to vůbec není lehké.
Svoboda v oblékání byla samozřejmostí od dětství, a že občas děti chodily jako z cirkusu či hastroši, jsem přežila. Když si nechtěly ráno při cestě do školy obléknout kabáty, protože se ochladilo, přenesla jsem zodpovědnost na ně se slovy: no jděte, jak chcete, je to vaše tělo a vaše zdraví. To bylo samozřejmě něco jiného a do školy odcházely v kabátech, ale už to bylo jejich rozhodnutí.
Svobodu rozhodování měly i co se týká zájmů. Sice pro nás byla neustálá nová rozhodnutí velmi finančně náročná, ale moc jsme to neřešili. Výtvarné kurzy, herecké kurzy, hiphop, ping pong, hra na kytaru, hra na piano a další, už si ani na všechny nevzpomenu. Do některých jsme se vraceli :-) opakovaně, zaplacený kurz na půl roku některé dítě opustilo po pár měsících či týdnech, protože mělo pocit, že je tlačeno lektorem někam, kam nechce. Po té jsme zaplatili kurz opět, když dítě zapomnělo na příkoří a chtělo se například k akademické malířce vrátit.
Dnes vidím, že vše mělo smysl a dalo dětem patřičný rozhled a všeobecnější vzdělání, než mohla dát jakákoliv škola. Jsme s mužem také trochu bohémové, takže takové změny pro nás nebyli nějak překvapivé a rozuměli jsme jim. Příliš diktátu škodí a to nemáme rádi.
Vzpomínám si na dobu, kdy obě dcery chodily na gymnázium společně, starší na šestileté a mladší na osmileté. Starší dcera měla různá kreativní období, šila si na sebe sama, batikovala a chodila trochu jako hippies. Mladší za mnou přišla a prosila: mami, udělej s ní něco, zakaž jí se takto oblékat, já se za ni stydím. Jen ji nech svobodu.
Pak přišlo období zelených, modrých, červených vlasů a holé hlavy (ta jí slušela nejvíc, protože má krásný tvar hlavy), potom dredy, neučesaná úprava apod. a já jsem ještě k tomu dopomáhala. Musela jsem přesvědčit svého muže, že je to v pořádku. Naše okolí to ne vždy vnímalo pozitivně, měli pocit, že barevná hlava je synonymem k drogám, alkoholu a jiným neřestem. Já se domnívám, že naopak zákazy by k této cestě pravděpodobně vedly. Mladší dcera ovšem vše sestře později vrátila jako správný bohém, když začala studovat Damu a potkala ji trochu opožděná puberta. Obě sestry měly rande v nějaké kavárně a mladší dcera dorazila samozřejmě pozdě a na udivenou poznámku své sestry: víš, že máš sukni naruby?, odpověděla s klidem: já vím, už mě ale nebavila :-) Jednu dobu nosila každou barvu ponožky jinou, dnes už je to normální, ale tenkrát ještě ne, tak jsem aspoň kupovala jeden druh, aby neměla jednu vyšší a druhou nižší :-), ale jenom jednu oranžovou a jednu zelenou. Tuto kombinaci si pamatuji dodnes.  V tom je právě svoboda. Já si rozhodnu, jaký bude můj outfit bez ohledu na to, co řekne okolí. Ostatně kritiku tohoto druhu nesnáším a nezabývám se kreacemi ostatních, v podstatě mě pouze zaujme, když to někomu moc sluší.
Moc se mi líbí, jak nyní moje dcera vychovává svého potomka. Existují mantinely, takže dítě není rozverné, ví, co si může dovolit. Ovšem oblečení si vybírá už dnes sama. Sice někdy je to dost tristní a naše estetické cítění trpí, ale ona to tak chtěla. Takže, když jí hlídám, nikdy nezapomenu ji nechat na sebe vybrat, co sama chce a je klid. Ten malý tvoreček si připadá důležitý a mě to přece nic nestálo než trochu času navíc, protože výběr je velmi pečlivý.
Naposledy šly s mámou nakupovat plavky. Připomnělo mi to nakupování bot s nejmladší dcerou. V osmém krámu padla veškerá má rozhodnutí, co se týká finančního stropu a zůstalo jen, proboha už si nějaké vyber i za dva tisíce. Moje vnučka také v každém krámu nabízené úžasné plavky odmítala a házela je po zemi. Již zoufalství a poslední krám. Tady si plavky vybrala a nechtěla se jich vzdát. Když mi dcera volala, jaká byla volba a jak strašné jsou plavky, říkala jsem si, že přehání. No bože, vnučka si vybrala plavky s obrázkem, páč všichni nakupujeme vkusné oblečení bez různých Hello Kity apod., tak chtěla něco jiného. Když jsem však viděla fotku, uznala jsem, že je to opravdu hrůza a že se s ní nikdy koupat nepůjdu :-) Pestrobarevné plavky s obrovskou žirafou se šnorchlem uprostřed mě naprosto odrovnaly. Ale spokojený obličejíček stojí za to a k tomu nové zlaté holínky s prasátkem Pepou a je vymalováno :-) Ty holínky bych přežila, ale plavky jsou fakt příšerné!! Myslím, že by na ně měl být zbrojní pas, páč vidět je v noci rozespalá, tak mě to zabije.
Ano, přesně toto pro mě liberální výchova znamená, tímto se vychovává osobnost. Ano je to strašné, ale já udělám vše proto, abys to mohla nosit - možnost svobodné volby. Ty zelené vlasy byly taky hrozné :-), ale dnes už mohu říct, že výchova našich tří dětí se nám povedla. Vychovali jsme tři osobnosti s vlastním názorem, které se umějí postavit k životu a pevně věřím, že k tomu vedlo i přežití Rákosníčka se zelenými vlasy.
Jo a plavky s motivem žirafy se šnorchlem nechám vaší představivosti.
Nemáme odvahu je zveřejnit, páč naše rodina celkem rozpoznává, co je kýč :-).

živá voda

Dnešní ranní koupání  v průzračné vodě v pískovnách s kachnami a rybkami :-) Zkrátka živá voda.

něžná zákoutí

Při dnešní procházce s mojí mámou, je u mě na "prázdninách", něco jako prázdniny u babičky jen obráceně, jsem objevila některá zákoutí, která mě upoutala. Kouzlu starých studní s pumpou nikdy neodolám.
(Zachytila jsem aspoň na mobil, protože jsem nebyla připravena..)

nákup jako důkaz

Dnešní nákup mého muže.
O našich rodinných nákupech jsem již psala několikrát, tak jen na úvod krátké zopakování. Máme to s mým mužem odjakživa tak, že nemáme přesně rozdělené genderové role a v průběhu života dělal každý z nás, co bylo zapotřebí anebo co některého z nás bavilo v danou chvíli víc.V našem minulém domě, který jsme rekonstruovali, jsem dokázala vybourat zeď a uklidit z místa suť a kameny, než se můj muž stačil vrátit z nákupu z Obi. Když přijel, hned od branky na mě volal, hele vymyslel jsem to jinak, tu zeď bourat nebudeme. No chtěla jsem jej překvapit a pak pomáhala znovu stavět :-)
Můj muž je velmi zdatný, dokázal vyrobit originální nábytek do dětského pokoje, kuchyňskou linku, dělal novou střechu, stavěl zdi apod. a  já vymaluji klidně celý dům, zasádruji díry ve zdi, pověsím obrazy. Můj muž naproti tomu někdy rád žehlí a sám nakupuje, zpočátku, protože to situace vyžadovala, a nyní zkrátka proto, že už to umí líp.
Takže toto je dnešní nákup.mého muže. Není naštěstí celý vidět, protože to bych musela fotit asi z kilometru a na úklid tohoto nákupu bych si nejraději najala nějakého brigádníka. Avšak když opomenu nákup do mrazáku, páč ten jsme teď pro neustálé grilování celý vybílili, je to celkem obvyklý nákup, v podstatě je to takový nákup zhruba na týden. Nafotila jsem jej jako důkaz k dnešnímu příspěvku. I kdybych milionkrát nákup sepsala, stejně nakoupí o 50% víc a bude mi tvrdit, že vše jsem chtěla :-) Naproti tomu musím sdělit také stanovisko mého muže. Tvrdí, že když se drží pouze mého malého seznamu, okamžitě kladu otázky typu: tys mi nekoupil nic dobrého?
Tyto naše nákupní rituály se neustále opakují a musím přiznat že nás baví :-). Já sepíšu malý nákup, můj muž vyrazí (již jsem psala, že mě na nákup bere jen nerad :-), páč já to mám na 5 minut a dost). Za neustálého vyzvánění telefonu nakonec v podstatě nakupujeme spolu. Telefon zazvoní nejméně 10 krát. I když je můj muž již jako nákupčí profík, přesto volá "přítele na telefonu", takže hovory probíhají neustále ve stejném duchu: máš chuť na toto, hele toto mají v akci, takže jsem na tom v podstatě skoro stejně, jako kdybych byla na nákupu on line. Stejně nic moc z naplánovaného neudělám.
No a pak nákup vyložíme a já se ptám, proč jsi koupil toto a toto, no protože to měli v akci a toto, no to jsem zapomněl vyndat z košíku :-), to už jsem nechtěl atd. Je to naše již celkem pravidelná zábava jménem "Malý nákup". Zase nakoupil spoustu věcí mimo seznam. Ale musím přiznat, že nakupovat fakt umí a někdy se jeho nákup líbí natolik, že musí hledat nákupní vozík po celém marketu. Taky bych si na takový plný vozík počkala :-)
Můj muž tento náš zábavný rituál dovedl ovšem k dokonalosti. Před pár týdny přede mě předložil nějaký popsaný papír a povídá: tady mi to podepiš. Co mám podepsat?! No podepiš se pod ten nákupní seznam, že s ním souhlasíš...  Nepodepisuji nic, co si předem nepřečtu.
Po přečtení jsem odmítla. Seznam obsahoval položky typu něco k svačinkám, nějaký sejry, zeleninu a ovoce, dobrou pomazánku, rybu, nějaké maso ...
Fakt mě pobavil a o to mu šlo.
A když mu pokladní v marketu říká, no vy jste krásně nakoupil, povídá, no to poznám až doma :-)

některé věci do smrti nepochopím...

pozvolný přechod k EU :-)

Aneb vyslechnuto. Nebudu uvádět dnes žádné podrobnosti, abych snad nebyla obviněna z trestného činu, ale událost mi přišla natolik vtipná a v podstatě hloupá, že stojí za to ji zveřejnit. Takže promiňte mi dnešní vybočení ze standardu mého blogu. 

Na redakci nejmenovaného deníku se obrátil náměstek či asistent veřejného činitele, v tomto případě ženy, s tím, že bude dnes veřejně tam a tam a zda by to redakci nezajímalo a nechtěla přijet. Novináři z redakce za prvé neměli čas a už na první pohled tato pozvánka nezaujala. Nebyla spojena s žádnou zajímavou událostí a v podstatě už zpočátku bylo skoro jasné, že nejde v tomto případě o akci samotnou, ale spíše o inkriminovanou osobu. Aby redakce úplně neodmítla, ať tedy zašle z dnešní akce nějaké fotografie a pár řádek.

Hned odpoledne dorazil kýžený materiál přes dva emaily, spoustu fotografií přes úschovnu a pár řádek. Bylo zde sděleno, kde veřejná postava pobývala a byly jste jmenovány dvě firmy, takže komerční záležitost jako prase. Nějaké sdělení přínosné pro veřejnost chybělo. Odpověď zněla, že bude vypočítána kalkulace a po té může být materiál v deníku zveřejněn. Následující reakce všechny zúčastněné velmi pobavila – rozhodně žádná kalkulace, asistent se domníval, že deník bude velmi zajímat vzedmuté bříško ukazující na počínající těhotenství oné osoby a tedy zveřejnění bude jako zajímavost zdarma :-).  Opravdu se bavím tímto vyslechnutým příběhem. Pan asistent si jen spletl lokál, možná by toto zajímalo bulvár.

To mě jen utvrzuje v mém přesvědčení, že osoby, které jsou placeny z našich daní a mají nám přinášet prospěch, mají pocit, že zvolením do jakékoliv veřejné funkce se z nich stali nadlidi (výstižný příměr mého muže) a nás ostatní tedy "plebs"" by mělo zajímat veškeré i banální dění kolem nich (omlouvám se předem všem světlým výjimkám). Tím nechci nijak zlehčovat tento požehnaný stav, jakým těhotenství je, ale fakt nevím, proč by mě mělo zajímat u někoho, kdo do mého života vůbec nepatří a sotva kdy bude a už vůbec nevím, proč by taková zpráva měla zajímat čtenáře seriózního deníku. Stačí, když se v tisku dozvídají, co řeší parlament, ať už český anebo evropský. Jako např. co je marmeláda a co džem, zda máme právo říkat tuzemský rum anebo tvarůžky. A teď mě aktuálně velmi pobavilo, že v době řecké krize se v EU rozhodlo, že barva krabičky lehkých cigaret nemůže být zlatá, ale musí být modrá. Takže teď nastal pozvolný přechod k EU a krabičky jsou tří barev viz fotografie.  Nevím, nejsem ekonom a třeba tato rozhodnutí budou mít vliv na posílení ekonomiky Evropy, kdo ví :-).

Doufám, že tímto článkem neztratím svoje čtenáře, ale některé věci mě fakt dokáží rozčílit a do smrti je nepochopím. 

A vzhledem k výše zmíněnému jsem pyšná na to, že naše rodina řekla při referendu o vstupu do EU NE, i když to nic platné nebylo. Domnívali jsme se tenkrát, že na vstup nejsme připraveni. Dnes vidím, že ani EU nebyla připravena. Nejsem odborník, takže nechci tady polemizovat, zda naše mínusy vyváží evropské plusy, to mi fakt nepřísluší. Ale stačí trochu sledovat dění a názor si udělá každý sám.

Ale jsem pozitivní člověk a mám ráda vtipné  a absurdní situace a určitě dnes aspoň jedna z nich vtipná byla :-)