stockholmský syndrom

Tento příspěvek jsem psala už v říjnu, takže nebudu nic měnit, žádná data. Pouštím po dovolení mého muže. Zkoušky hotovy a nastupuje do práce 1.12.:

No, tady se nejedná úplně o zločin, není to žádný únos ani nic podobného.
No, vlastně zločin to je, či přinejmenším přečin, pro který není dostatek nezpochybnitelných důkazů na usvědčení - prohřešek na lidech, nad kterými mám chvíli moc a dokážu je seřvat do bezvědomí, to je známka malého sebevědomí, které si někde musím "nahonit". A to je také zločin, ne?
Minulý týden večer při sklence vína, či spíše láhvi, my to jinak neumíme, mě rozesmál můj vtipný muž až k slzám.
"Poznal jsem, co to je stockholmský syndrom. Panebože, já jim trpím".
Okamžitě jsem pochopila, co prožívá, ale musela jsem se fakt smát..
Můj muž je delší dobu bez práce, v našem věku nic ojedinělého. Dostal však možnost rekvalifikovat se.
Z vedoucího provozu na řidiče autobusu. Uvědomil si, že si vlastně plní svůj sen z mládí, kdy po této profesi toužil. Potud je tedy vše v pořádku.
Autoškola byla vybrána pracovním úřadem, který rekvalifikaci platí a tady nastává problém. Nebudu konkrétní, ale kdo se pozná, ať se chytí za frňák..
Můj muž má najeto za svůj život více než 1 700 000 km, takže žádný začátečník, ale autobus je přece jen něco jiného. Celkem pochopitelně prožívá stres a nervozitu.
A teď si představte, že vedle vás sedí senior ve věku, kdy už by měl spíše sedět u kamen a přikládat polínka (ne samozřejmě každý, ale takový nervák určitě), a tento rádoby školitel na vás řve celou cestu až do bezvědomí, tyká člověku, kterému příští rok bude šedesát a nadává mu do debilů.
Nejedná se o osobní záležitost, můj muž věděl předem, že toto jednání instruktora je standard, svědčí o tom i množství komentářů na netu, a seřve všechny najednou při ranním raportu před školením, ale prožít to osobně je něco jiného. Pod vládou tyrana děláte naprosto zbytečné chyby.A můj muž je silná osobnost s vlastními názory a co teprve slabší povahy?
Každý den jsme doma tuto situaci rozebírali a já jsem radila, odstup si od toho, kašli na něj (tedy abych byla upřimná,. řekla jsem to jinak),  dělej si svoje a mysli si něco o zamindrákované "kikirindě" (pozor mužský rod, už jsem o tomto malebném slůvku psala nedávno tady: malý výlet)..
A minulý týden, pátý den jízd se to stalo. Můj muž se řídil vlastním rozumem a jel ukázkově a dostal pochvalu. A u toho vína konečně pochopil.
Všichni "žáci" na instruktora nadávali a byli vynervovaní, ale sotva je pohladil po hlavičce a řekl ok, všichni se stáhli a už pochlebovali, že to vlastně není tak hrozné, že  instruktor to myslí dobře a v podstatě je vlastně úžasný!! Ať žijí hujeři mezi námi:-)
Konečně se dostávám k pointě. Držíc sklenku vína dí můj muž: já mám stockholmský syndrom :-) Konečně jsem pochopil ty ostatní. Oni jím trpí také.
Ten tyran mi řekl dobrý a já jsem ho začal milovat a pro slůvko pochvaly bych pro něj skočil do ohně,. pro pohlazení po hlavě a oslovení Pavlíku bych panebože udělal všechno!! A kdyby byl hezkej, dám mu i pusu. Já mám stockholmský syndrom!!!
Ať je to jakkoliv smutné, můj smích musel být slyšet v okruhu padesáti kilometrů :-)
A směju se ještě teď a jen doufám, že po zkouškách vše skončí.

Slogan: kup si sáně a sobí spřežení, mluví za vše :-)