o výchově trochu jinak

Life stylové časopisy, říkám jim slepičí, občas koupím.
Mám ráda Marianne, časopis, kde se mohu kromě módy, kosmetických rad také něco zajímavého dozvědět .
Tento týden mě však trochu rozhodil jeden článek.Připadal mi, že musí být z dob mého mládí. Nesnáším jen tak samovolnou kritiku a ani nechci kritizovat, ale článek Babi, takhle ne!, který je v podstatě o výchově babiček, mě celkem dostal.
Měly by se tedy asi k němu spíše vyjádřit moje děti než já, ale já nevěřím, že všechny babičky jsou takové, jak je popsáno v článku.
Bude to možná tím, že na sociálních sítích či v tomto případě na mateřských serverech, které byly zřejmě zdrojem pro dané téma, se objevují spíše stížnosti a problémy. Těžko bude někdo prezentovat, moje máma se mi do výchovy neplete, nemyslí si, že musí neustále vychovávat mě a moje děti apod. Je celkem logické, že pokud jsme spokojení, nemáme moc potřebu to sdělovat. Proč taky? Člověk se svěří buď s velkým úspěchem anebo s trápením, ale ne s něčím, co považuje za samozřejmé.
Ale abych se vrátila k tématu, za babičku popsanou v článku se rozhodně nepovažuji.
Nechodím za vnoučaty, a mám čtyři, bez ohlášení. Nezahrnuji je dárky, a pokud něco přivezu, tak jsou to záležitosti rychlé spotřeby jako omalovánky, pastelky, bloky, vystřihovánky a můj muž je specialista na nafukovací balónky, ze kterých se tvoří zvířátka. Než se mu povedlo s vnoučaty nějaké zvířátko vytvořit, většina balónků praskla, ale legrace při tom byla a o to šlo.
Ostatní dárky vždy řešíme, tedy konzultujeme s rodiči. Také jsem nesnášela, když děti dostaly dárky bez předchozí domluvy, navíc hračky, které bychom my sami nikdy nekoupili a které jsme si ani nepřáli, aby děti kolem sebe měly.
Nemám pocit, že bych měla mluvit do výchovy a dokonce ani vnitřní potřebu tak činit. A navíc si ani nemyslím, i když jsem vychovala tři děti, že mám patent na správnou výchovu. Ano, vím, že babičky popsané v článku existují, ale doufám, že jich není většina. Já jsem se chovala  k dětem jako k partnerům už v jejich pubertálním věku a nemám potřebu něco na tom měnit. Neřeším výchovu vnoučat a ostatně jsem ráda, že ani nemusím, to přísluší jen jejich rodičům. My s mým mužem jsme si do výchovy také nenechali mluvit. A myslet si, že když přijedu jednou za čas, čeká se snad moje rady a do této chvíle bylo vše špatně, je směšné.
Nemám ani potřebu radit, naopak obdivuji nebo mě těší výchovné přístupy mé dcery a mého syna k dětem.
Proboha, přece takových babiček je dnes většina ne?
Nebo zase mám růžové brýle? Je pravda, že se stýkám a mám kolem sebe lidi podstatně mladší než jsem já a babičky vlastně sleduji jen prostřednictvím blogů, ale přece toto nemůže být standard, jak dnešní babičky vypadají, respektive jak se chovají viz článek.
Myslím, že autorka mohla být více objektivní a aspoň se zmínit o babičkách, které jsou normální a to tak normální, že i snachy je zvou na kafe a popíjejí s nimi víno dlouho do noci (můj případ) a k tomuto nikoho nepřinutíte.
V článku je dále zmínka o babičkách, které neustále upozorňují: v roce už má být bez plen, bez dudlíku, už by měl měla sedět, chodit, mluvit, zasloužila by proplesknout, copak to nevidíš, a už ti spí celou noc? atd. No přečtete si jej. Já jsem jej v on line podobě nenašla.
Ale sama bych tohle nikdy neřekla. Ano, syn už byl bez plen pár týdnů po jednom roce, ale obě holky vypadají na fotkách coby dvouleté jako včelka Mája. O dudlíku ani nemluvím. Už tenkrát jsem nesnášela věty typu a on vám ještě nesedí, nemluví, nechodí atd.
Panebože, každé dítě je individualita, tak proč jej s někým srovnávat? Proč soupeřit anebo o co tady jde? Už jsem psala v nějakém příspěvku, kdo proboha určil, kdy je čas na nočník, kdy je čas odložit dudlík
Ano, také občas udílím rady, ale jen když jsem tázána a musím přiznat, že někdy sama odpověď ani neznám.
Ano, článek mě zaujal, jen bych očekávala větší objektivitu a zmínku i o jiném druhu babiček, a proto jsem musela reagovat a přidat něco na misku vah na stranu normálnosti.

Téma nočník jsem již zmínila zde: trochu rodinný slang a trochu o výchově .