jen tak pro radost

Obvykle na velké nákupy nechodím, páč jsem z toho hotová a po pěti minutách stojím u pokladny a je mi jedno, že nemám ani chleba. 

Prostě to tak u nás máme a už tradičně nakupuje můj muž (ostatně už jsem o tom psala v nějakém příspěvku), protože to umí líp, zná ceny a někdy ho to i baví.

Nyní po dlouhé době padl los na mě a musím přiznat, že jsem si to celkem užila. 

Tentokrát jsem si koupila s chlebem místo kytky do vázy (růže, tulipány, malé karafiátky) pozdrav jara a také krásné náušnice. 

To miluju. 

Když už nákup na živo a ne přes internet, tak vše.

Opakovala jsem v podstatě minulý nákup mého muže, ale jeho pozdrav jara mi už odešel. 

Přesto jsem koupila znovu, já trýznitel pokojových kytek, ale byly krásné a finančně nenáročné, zkrátka se počítá se s takovými diletanty jako jsem já.

Pro radost. 

Musím si jich koupit víc, ale neměli moje barvy. Nemám ráda žlutou a v podstatě ani bílou.

I když na zahradě teď jiná není a je krásná. 

Apriori vlastně  v šatníku žlutou sukni a bílou džínovou sukni mám, jo a bílé džíny, takže to s těmi barvami tak úplně pravda není.

A jako předmět doličný přidávám magnolii.
Má nějakých deset i více pupenců na květ, matematika není moje hobby, tento druh inteligence nemám. Musela jsem zachytit, kdyby se náhodou něco stalo, páč roční období jsou nyní divná a nestandardní, tak abych měla důkaz, že na květ bylo.
Loni byl poprvé jeden květ. Do fialova.
Panebože, těším se na záplavu fialových květů.