vzpomínková...

Nejsem vůbec "vzpomínací" typ.
Vlastně ani můj muž ne..
Nikdy si neprohlížíme fotky z minulosti - z dětství našich dětí, ani naše dovolené, pokud k tomu není nějaký důvod či výzva.
Kdy nás k tomu přinutí třeba naše děti, protože občas chtějí nějaké fotky z dětství pro nějaký projekt.
Jednou jsem je posílala i do Paříže.
Po vrácení fotek již není nikdo, kdo by fotky založil zpátky do alb či krabic, kde před tím byly.
Dnes jsme měli výjimečně vzpomínkovou neděli, protože jsem byla požádána příbuznou, abych pomohla s překvapením ke kulatému výročí a našla nějaké vzpomínky.
Vzala jsem krabici, kde by dle mého soudu mohlo být to, co potřebuji najít a tam nás s mužem čekalo oba překvapení.
Krabice obsahovala "šavle, biče, olejovky".
Fotky z našeho dětství, fotky z naší svatby, některé fotky z dětství našich dětí (někdo je tam uklidil, aby nemusel vracet do alb), vše proloženo prvními výkresy našich dětí, korespondenčními lístky a pohledy ze škol v přírodě, dopisy Ježíškovi.
Našli jsme, co jsme hledali a přitom jsme se pobavili prvním psaním našich dětí.
Jen malá ochutnávka, vybrané perličky jsou originální, tak jak jsem našla:
... mami, pošli mi prosím toaleťák, tady je ho málo
... mami a tati, dojeli jsme dobře, k obědu NEBYLA polévka (hurá) a druhé jídlo bylo dobré
... ahoj mami a celá rodino, pošli mi prosím víc korespondenčních lístků, nestačím odpovídat na otázky, žvejkačka byla dobrá
... ahoj mam a tati, ........ jo, ztratil jsem desetikorunu, ale ještě mám 36,10 Kčs.
Holkám jsem už koupil srdíčko jako přívěšek a gumičku.
..... Děkuji za žvejkačku, Zpočátku byla tvrdá, ale potom se jen rozplývala na jazyku :-)
....  je tu strašná zima, maj hnusný jídla a už se těším domů. P.S. Vůbec se mi tu nelíbí.
...  Ahoj rodino, POŠLETE MI ZNÁMKY!!! Nevím, co mám psát (k čemu teda ty známky?), jenom když jsme včera večer nemohli usnout, tak nám naše vychovatelka přečetla Polednici a od té doby říkáme jedné babě Polednice, protože je příšerná baba, co furt nadává.

Dopisů Ježíškovi je v krabici spoustu a je vidět, že děti byly skromné, byly tři, ale jeden je napsán už větším dítětem, ale teprve na konci jsem pochopila, že jde o recesi.
Po první větě jsem se vyděsila, že tohle dítě teda moc skromné nebylo
 ... Milý Ježíšku, přeju si novýho mobila, páč nutit mě chodit s tímhle pádlem do třídy odkojené na Nokiích 3310 za osm táců je fakt krutý! Nejlíp toho Tvýho ... :-), ale nechci to zadarmo, nabízím Ti svůj. A taky by to nemuselo bejt až na Vánoce...
Co takhle Mikuláš?? Nebo co takhle dnešek :-) ?  ..
Dopis končí: no, nebuďme naivní, vím, jak to je a tak se budu těšit na šampon a svetr :-).
Mám Tě ráda, Ježíšku.