zapomenutý úlovek a obraz s příběhem

Tento krásný retro a asi hodně starý kufr nalezl můj muž již v loni, někdo jej vyhodil, 

ale hned jsem to neřešila

 a nechali jsme jej v dílně, respektive v garáži a zapomněli.

V sobotu jsme se stavovali u dcery a můj muž si všiml podobného ale mnohem většího kufru na piánu.

Kufr je tam už dlouho a můj muž si hned vzpomněl na kufr v dílně a zřejmě měl dojem, že o něj nemám zájem a hned jej nabízel dceři.

Jsem v tomto případě sobec.

No už je u nás na piánu zatím jako dekorace a pravděpodobně dám do něj noty.

Je úžasný!

Konečně se mi také povedlo umístit velký obraz, který byl před malováním v obýváku nad sedačkou.

Nové místo jsem hledala opravdu několik měsíců.

Obraz je hodně velký, takže jsem jej s námahou poponášela po domě a zkoušela na různá místa.

Slušel by sice ložnici pro hosty, ale obraz má svůj příběh.

Chceme si jej tedy užívat každý den.

Vidět jej každý den.

Máme jej už více než 26 let.

Autorem obrazu je Vladimír Jež.

Před lety mě s výtvarníkem seznámil můj bratr a oba s mým mužem jsme jej navštívili doma, 

ale tenkrát jsme si žádný obraz nevybrali.

Při další návštěvě, kdy jsem byla na Moravě sama s dětmi, jsem navštívila jeho galerii v Kyjově.

A na první pohled jsem se zamilovala.

Samozřejmě do největšího obrazu, který tam byl.

Malíř nebyl přítomen a galerií mě provázelo jeho žena.

Zkusmo jsem se zeptala, kolik obraz stojí.

Byla jsem na mateřské se třetím dítětem, takže byl obraz pro mě velmi drahý.

A i na dnešní dobu to není zanedbatelná suma.

Večer volal můj manžel, ostatně jako každý večer, jak se s dětmi na Moravě máme

 a já místo odpovědi básnila o obraze.

Mému muži se plastické obrazy pana Ježe také moc líbily a pamatoval si je od minulé návštěvy.

Jako živitel rodiny rozhodl o koupi, i když věděl, že to velmi zatíží náš rozpočet.

Zpátky z Moravy jsem se vracela autobusem se třemi dětmi a obrazem 130 x 76.

No nebyla to radostná cesta, ale doma byla radost veliká.

Při věšení obrazu nám trochu zatrnulo.

Na rubu obrazu byla totiž napsána úplně jiná cena, než jsme zaplatili.

Téměř dvojnásob vyšší.

Divila jsem se už v galerii ceně, protože jsem znala ceny obrazů a myslela jsem si už tam, že bude dražší.

Manželka umělce si nějak cenu popletla.

Druhý den jsem okamžitě volala malíři a na druhé straně byl slyšet kámen, který mu spadl ze srdce.

Dohodli jsme se na splátkách, abychom rozdíl v ceně doplatili.

Kdybych správnou cenu znala hned, nikdy bychom obraz nevlastnili.

Říkám, obraz má svůj příběh.

Umístění nad točitými schody do patra mu moc sluší.

Vidíme jej z přízemí a i z prvního patra, když scházíme ze schodů.

Máme jej na očích každý den.

Jsem ráda, že jsem tomu dala čas.

Jen se mi obraz špatně fotil, na schodech je málo místa.