válení v trávě

Anebo zválení trávy.

Nejspíš za b) bude správně, páč náš jezevec zabere přece jen pěkný kus pozemku.

A je to tady.

Už je jasné, že nastává čas neustálého hledání "divé" zvěře.

Nastává čas neustálého volání jinak líného domácího mazlíčka.

Se zvýšeným slunečním svitem se náš pecivál začíná měnit. Pořád se sice nejvíc válí u krbu, ale už častěji vyráží ven.

Zatím se motá pouze na zahradě. Myslím, že za plotem ještě nebyla.

Ale to přijde.

Doufám, že jsou sousedé opět připraveni na: Justýnko, pojď domů. Justýnko, kde jsi? Justýno..?!
Většinou přiběhne či spíše nakráčí tak do pěti minut, otráveně se na mě podívá: no co je? Tak už mě vidíš a já zase jdu.

Měla bych být ráda, že už je trochu venku a válí se v trávě.

A možná trochu zhubne ta přes zimu nabraná kila.

Ale má to svoje úskalí.

Sice to není toulavá kočka a drží se v okruhu pár metrů od domova, ale je svéhlavá a někdy nepřijde celý den domů. Já se strachuju a ona je schovaná a dělá, že mě neslyší.

Jen trochu hejbá ouškama, když ji náhodou zahlédnu a já vím, že moc dobře slyší moje volání. 

Jen nechce domů.

A zase nastane to zběsilé kejhání hus.

V loni jsme si všimli, že ten husí řev začne, jakmile Justýna zmizí za hranicí našeho plotu. 
Po chvíli je slyšet rozčílené kejhání od sousedů.

Smála jsem se, zda to snad nesouvisí s naší Justýnou.

Souvisí.

Můj muž ji přistihl, jak sedí před plotem a husy líně pozoruje a baví ji, jak se rozčilují, že na ni nemohou.

No ta by se divila, kdyby se jim to povedlo.
Z dětství si pamatuji, jak se za mnou u babičky zběsile hnalo hejno hus a já se jich dodnes trochu bojím.

No těším se na jaro stejně jako ona.

Jen v trávě se ještě teda fakt neválím.