Nečekanou návštěvou nemyslím dceru, zetě a děti, i když to bylo také neplánované, ale myslím nový přírůstek, tedy nové přírůstky do naší velké rodiny.
Mám ráda všechna naše zvířata i ta, které s námi nežijí a vidím je jen párkrát do roka jako Dášu v Hodoníně, už jsem o ní psala. Miluje mě jako já ji, a i když přijedu po dlouhé době, velmi mě vítá a je šťastná, že jsem konečně přijela.
Vždy jsme měli kolem sebe nějaká zvířata. Psi, kočky, naše děti bílé myšky, které jsem se musela naučit milovat, páč myši fakt nemusím, želvy suchozemské i vodní, křečka, rybičky a syn pěstoval i hlemýždě, ale nevím fakt, proč jsme nikdy neměli morče.
Ani jsem nevěděla, jak roztomilé zvířátko to je.
Zkrátka do naší velké rodiny přibyla dvě morčátka. To bílo béžové si Lolinka přivezla z Moravy, když jsme tam byly společně s dcerou a dětmi. Měla to být rychlá náplast za ztrátu kocourka Vincenta. Všichni jsme ztrátu nesli těžce a těžce prožívali, ale nejvíc Lolinka.
Při včerejší návštěvě nebyly tedy kupodivu v hlavní roli děti, ale holky morčátka - miminka.
To nové chlupaté černobílé se mi teda moc nelíbí a nějak jsem k němu nemohla najít vztah, i když se také chtělo mazlit. Morčata jsou velmi mazlivá a dokonce na vás mluví, když jsou spokojená či nespokojená. Dcera mě přinutila, abych si obě "holky" vzala na sebe s tím: mami, přece nemůžeš dělat rozdíly mezi "vnoučátky" (rozuměj morčátky) a musíš mít obě stejně ráda, podívej, jak se ta chlupatá tetelí blahem, když ji pohladíš ...
No snad si na ni zvyknu, možná se mi bude víc líbit, až vyroste a bude mít nad čelem culíček v gumičce, což tyhle dlouhosrsté skutečně nosí, aby vůbec viděla...
Lolinka teda tvrdí, že budeme zaplétat copánek, no to teda nevím.
No, sobotu jsme si užili, byli jsme celý den venku, protože bylo hezky a zabývali jsme se jenom zvířátky. Justýnu naštěstí nezajímala.
Sobota byla tedy na jedno téma. Ta roztomilá bílo béžová s černým zadečkem se původně jmenovala Holčička, tak ji pojmenovala Lola. Včera však hledala jména pro obě. Bílo béžová bude asi Rybička a černobílá Popelka. No to by tak podle mě odpovídalo.
No a zazvonil zvonec...
Na facebook už jsem dávala naši zvonici, která už je "na značce", tak musím ještě zvěčnit tady, páč je krásná.
Jakmile se můj muž v pátek večer dozvěděl, že přijedou děti, šel hledat jakékoliv šrouby aspoň pro provizorní zavěšení, aby si děti mohly v sobotu na zvonici zazvonit.
Zvonice si však nikdo v tom zmatku po příjezdu nevšiml, ale zbytečná práce to nebyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.