rozbitý telefon k sežrání

Poslední narozeninová párty v letošním roce.

Konečně. Příští rok zase začínáme dubnem a přeskočíme jen srpen a končíme opět listopadem.

Náš zeť slavil v neděli půlkulaté narozeniny.

Vybrat pro něj ovšem dárek je nadlidské úsilí. Vše, co chce, si může koupit.

Dostal tedy originální láhev jeden a půl litru bílého, doufám kvalitního vína, s plechovou vinětou s přáním k narozeninám.

Vím, že má rád dorty, tak jsem u své kamarádky objednala dort, který jej charakterizuje. 

Zadání bylo jasné. 

Tablet nebo telefon, páč v tom pracuje, miluje běh a fotbal. 

Takže nějaký běžec a fotbalový míč. 

U Báry platím pouze materiál, za práci platím prací a už jsem za dorty vyrobila čtyři patchwork povlaky na polštářky do kuchyně. 

Zadání dostávám po kouskách, abych se nezhroutila, takže jsem si myslela, že jsou poslední, 

Nevadí mi ty povlaky, ale to zadání. Musí být modré. 

Modrou už nenávidím, ale mám zadání na další. Židlí je šest.

Po sms, kterou jsem v sobotu dostala,

 jsem vlastně ráda, páč já Báru proklínám s každým modrým povlakem.

Přesně cituji: 

Poprvé jsem tě nesnášela včera v půl desáté večer, když sklo nebylo průhledné, 
podruhé dnes ve 12, když mi sice sklo na druhý pokus vyšlo, ale prasklo mi tam, kde jsem nechtěla, 

ale dort je hotový a už tě mám zase ráda.

Baru, kde vidíš v zadání sakra nějaké rozbité sklo??!! Ani nevím, že to jde. 

To byl tvůj nápad a jsem ráda, že už mě máš zase ráda.

Děkuji. Dort měl velký úspěch. 

Tak zase možná příští rok :-)???

P.S. A ten telefon k sežrání byl, i když byl rozbitý a podle mého muže proto nezvonil.