malá velká ničitelka

Ničitelka kufrů, tašek, plných krabic, nejlépe s látkami.

Ano, uznávám, převážně za to můžu já.

Ve svém konání jsem celkem rychlá, prý víc než je obvyklé.

Ale když se nechce, tak se nechce.

Nechce se mi po celkem únavné cestě vybalovat kufr.

Tak teď jej pár dní nevybalím.

V těch pár sekundách, kdy se na chvíli uvolní, si dokážu vyndat jen věci nezbytně nutné.

Ona ví, že se musí hned vrátit na značku, páč jinak provizorní či dočasný pelíšek nebude.

No provizorní. Už ten kufr okupuje třetí den. Už se mi to nezdá dočasné.
Omluvte tu rozmazanou koláž, ale fotím rychle, páč za vteřinu je vše jinak a v kuchyni byla dost tma.

Využívá každé odložené věci.

Sundám si z police krabici s látkami a sotva si stačím vybrat, už je krabice obsazená. Musím se několik hodin, minule několik dní spokojit s vybraným.

Justýna rychle odbíhá z místa činu vždy na pár vteřin, podezírám ji, že si strčí do pusy tak dvě tři granulky a letí zpátky, abych si nevšimla, že je místo volné a náhodou miniaturní pelíšek, kam se vůbec nevejde, neuklidila.

Nevím, jestli je šicí kout můj anebo už její.

A tak si tady žijem.
Já, můj muž a naše milovaná ničitelka.