o den později

Tak dnes likvidujeme vánoce.

Normálně dodržujeme tradici a většinou se u nás odstrojuje na Tři krále. Včera u nás byl ale poslední Ježíšek, tedy poslední nadělování dárků, takže všechna světýlka byla rozsvícená, stromeček zářil jako by to bylo poprvé a pod stromečkem byly dárky pro ty, co byli na cestách.

Stromeček krásně vydržel, i když jsme po dlouhých letech po stříbrných jedlích měli smrček. Snažíme se sice myslet na ekologii a udržitelnost světa, ale bez živého stromečku si vánoce neumíme představit a ani jsme to nikdy neměli jinak. Miluji jeho vůni a voněl i včera. 

Kupujeme jej vždy na poslední chvíli ještě z dob dětství našich dětí, abychom jej nemuseli dlouho ukrývat, když jej vlastně přináší Ježíšek. Můj muž má talent na výběr stromečků a ještě nikdy jsme neměli stromeček, který by nebyl krásný a souměrný. 

No až na ten od popelnic, kdy jsme slavili Štědrý den v únoru, ale o tom jsem už na blogu psala.

Jsem ráda, že rozloučení s vánocemi máme za sebou. Nemám to ráda a nemyslím ten nepořádek z jehličí a sundaných ozdob, ale ta chvilková prázdnota, která vznikne. Jako bychom zapomněli od Štědrého dne, jak obývák vypadal bez světýlek, vánoční výzdoby a stromečku. 

Vždy mi to připadá, jako bychom s ním žili pořád.

Nicméně je hotovo, stromeček trůní na dvoře a čeká, až nám zavoní naposledy, tentokrát v krbu. Vyhazujeme jej vždy oknem, abychom ho nenesli přes celý dům. Ozdoby jsou v krabicích a uklizeny ve skříni, všechna světýlka jsou tentokrát krásně rozložená v jedné velké krabici, abychom nemuseli na konci roku použít celý slovník sprostých slov při rozmotávání. 

No jsem zvědavá, jestli to bude lepší než původní každé světýlko zvlášť smotané v malé krabičce.

Mám v sobě trochu smutku, ale můj muž se rozhodl koupit v novoročních slevách novou televizi, obrovskou, ta stará už odcházela, takže obracíme celý obývák na jih, 

takže moc času na smutnění vlastně nemám. 

Nic není na svém místě a některé dekorace pravděpodobně ani ještě dnes na značkách nebudou. 

Včera jsme si užili krásný den pospolu s dětmi a vnoučaty. 

Ježíšek konečně nadělil dětem vytouženou hru Carcassone, o které už jsem tady psala. A radost byla velká i slzičky, když jsme my, dospělí nechtěli, aby se hra rozkládala u nás, ale nechala se až na doma, páč tady byla všechna vnoučata a to nejmenší dvouleté by to rozneslo pravděpodobně po celém domě a už by to nikdo nedal dohromady. 

Dárků bylo samozřejmě víc, ale hra měla evidentně úspěch.

Moc jsem nefotila, bylo tady takové souznění, že se mi fotit nechtělo.

Tak já jdu pokračovat v tom obracení obýváku.

Hezký zbytek neděle.