člověk

V pondělí pořádala v Masarykově kulturním domě městská knihovna výprodej knih vyřazených z fondu knihovny. Měla jsem datum zadáno v kalendáři v notebooku, abych nezapomněla a nemohla jsem, páč se mi poslední dva dny akce pořád připomínala vyskakující upoutávkou na obrazovce. Těšili jsme se už několik dní.

Přišli jsme tak deset minut po začátku, páč jsme se zdrželi malým nákupem v Pepču s tím, že tam stejně bude málo lidí.

Byla jsem naivní a bláhová. Bylo neskutečně narváno a lidé už vynášeli plné krabice s knihami. Někteří i osm velkých krabic. Jak to stihli, proboha? 
No, za jednu knihu 5 Kč, mělo mě to napadnout.

Rozdělili jsme se s mým mužem a nakonec náš úlovek čítal asi 17 knih, já jsem vybrala nějaké dětské knihy mého dětství, knihy o celebritách pro mámu mého muže a pár knih pro mého muže jako soudničky, kreslené vtipy atd. Pro mě jsem knihy nehledala, páč teď číst nemůžu a ani mě tam nic nezaujalo a naše velká knihovna je plná nepřečtených knih. 
Můj muž pro mě ulovil knihu od Václava Havla, protože věděl, že mě potěší.

Zatímco on knihy platil, já jsem se odměnila ještě jinak. Umění jen tak nepřehlédnu.
V hale byla výstava s názvem Člověk - obrazy absolventů vzdělávacího výtvarného programu. 
Musím přiznat, že mě hodně zaujala. Focení však bylo dost komplikované. Všechny obrazy za sklem a v nich se zrcadlí lidé, rozsvícené lustry a někdy i já fotící. Vše je tam vidět. Ale myslím, že Parafráze na slavná díla jako Dáma s hranostajem od da Vinciho, či několikrát Picasso opravdu stojí za to, takže vám je ukážu i nedokonalé.

Na závěr vám ukážu dílko, které se mi moc líbilo, ale na něm téměř nic neuvidíte. Tedy uvidíte. Odráží se v něm rozsvícený krásný lustr, protože zrovna tento plakát byl přímo proti němu.
Snad jste se aspoň trochu pokochali jako já v pondělí.