silný jedinec

Říkám to pořád. 
Vedle nás přežijí jen silní jedinci, kteří ustojí naši péči nepéči a zaslouží si tedy vedle nás žít. 
No oleandr už měl letos fakt namále. 
Naposledy nádherně a plně kvetl před dvěma roky. 
Vloni občas jeden dva květy. Byl napaden mšicemi, tedy vlastně pořád ještě je přes veškeré vyzkoušené rady, které jsme zachytili v éteru.

Před třemi týdny, kdy byl opět jeden květ za dva týdny, jsem začala vyhrožovat. 
Dostáváš větší péči než kdokoliv nebo cokoliv jiného kolem nás, takže ti dávám dva týdny a dost. 
Buď se vzpamatuješ anebo jdeš "do kopru".

Vypadá to, jako kdyby se fakt lekl. No rozhodně se hodně snaží. Můj muž se už těšil, že se jej konečně po patnácti letech vzdám, protože je čím dal těžší tohle velké monstrum dostávat na zimu do domu. 

Na výšku jako já, o šířce ani nemluvím a váha možná taky jako já.

Evidentně mu svědčí to letošní zvláštní léto, i když on suchem a ani živinami netrpí.

Tak teď se kochám každý den.

Nevím, jestli z toho má můj muž takovou radost jako já. 
Když řeknu: podívej, jak nádherně rozkvetl, (i když rezervy oproti minulým letům ještě má), 
ozve se jen: hmm.
I zahrada píše příběhy.