tak mě tady máte ...

Dnes je všechno jinak. Já nechci strašit, ale myslím, že léto skončilo. 
Alespoň podle naší Justýny. Vrátila se do domu. 
Dosud spávala celé dny a noci jen venku. Ještě včera tomu tak bylo. Dopoledne trochu sprchlo, ale to jí normálně nevadí, počká si, až to přestane, pod stříškou u vchodu do domu a šup i do mokré zahrady. 
Dnes se udála velká změna. Přijeli jsme z rehabilitace a okamžitě po přivítání už čekala, až odemknu dům. 
Svoje vlastní dvířka totiž nepoužívá, když jsme doma. 
Přece se nebude cpát malým otvorem, když jí někdo může otevřít. 

Chvíli pobíhala kolem mě šťastná, že jsem doma, byla jsem pryč sotva dvě hodiny. Pak slyším divný rámus. No po téměř půl roce jsem už zapomněla, jak zní hrabání, když jde Justýnka na toaletu na svůj záchůdek. 
I můj muž ze zahrady volá překvapeně: slyšíš to? 
Pracuju u počítače a pořád slyším nespokojené pofňukávání. 
Volám: Justýnko, co je? Tak si někam lehni.

Po několika minutách je klid, konečně. Jdu se podívat, kde se teda uložila, zda se nevrátila na zahradu a vidím, že zjistila, že máme novou pohovku. Dosud si jí vůbec nestačila všimnout při těch velmi rychlých náletech do domu, najíst a honem ven.

Už tam spí asi dvě hodiny. Nové místo na spaní.
Pravděpodobně nastává období klidu. Náš tulák se změní v pecivála.