hledám včerejší den ...

Nevím, jestli je to jen u nás, ale my pořád něco hledáme. 

Možná jsme takoví bordeláři jen my. 

Včera jsme měli naši pravidelnou trochu pracovní snídani s Bárou a kromě práce jsme narazily přesně na tohle téma. A plně je vystihuje dnešní název příspěvku. Vzpomněla jsem si na taťku, který mi často kladl otázku: hledáš včerejší den?, když jsem něco hledala. 
Ten taky nenajdete, i kdybyste se sebevíc snažili.

Bára rozčíleně vypráví, že nemůže najít kabel od televize, kterou jsme jim dali někdy v létě spolu s DVD. Všechny kabely má, ale k televizi není nikde.

Tak jsem se dozvěděla, že má rýmu vlastně kvůli mě, protože se musí dívat na televizi v té zimě v zahradním domku, páč televizi v obýváku nepustí.

Hned jsem si vzpomněla, že u nás jsme na tom hůř. U nás se hledají nové věci a podstatně drahé.

Vloni v listopadu jsem koupila venkovní nástěnné svítidlo, abychom viděli, když jdeme domů, protože v naší uličce je tma a musíme si obvykle svítit světly od auta, aby bylo možno odemknout branku.

K tomu se dokoupila tři čidla na pohyb a ještě nějaké žárovky. Můj muž to vyzkoušel hned a od té doby nebyla krabice se zbožím za  víc než 1800 k nalezení. Světlo nešlo přidělat v zimě, a pak se prostě ztratilo. Já to včera vyprávím Báře a podotýkám, že má můj muž takový binec v garáži, že to určitě vyhodil, když vyvážel prázdné krabice.

Bára mě pobaví historkou, jak několik dní hledali doma novou baterii. Koupila se nová, protože stará tekla a zákon schválnosti stará přestala kapat, jakmile dorazila nová. A maminka ji uklidila tak, že nebyla k nalezení.

Našla se čirou náhodou. Při ochlazení už nešlo dát prádlo ven, ale muselo do sušičky.

No a co myslíte, že tam bylo?

No baterie do koupelny. Sušička se nepoužívala, a tak přece nebude strašit nějaká krabice v koupelně, když sušička je dobrá skrýš.

Já svoje věci až tak často nehledám, ale věci mého muže hledáme furt, nebo tedy ty, co někam uložil, založil, uschoval. Já tak maximálně hledám telefon v době, kdy ho mám na uchu a právě do něj hovořím. Stávalo se mi to hlavně v práci, když jsem spěchala na nějaké jednání.

No trochu blázen, že jo.

Se světlem a s čidly jsem se už pomalu rozloučila. Ani jsem si už nepamatovala, jak to úžasné světlo vypadalo a ani kolik to stálo a upřimně ani jsem to vědět fakt nechtěla.

Odpoledne jel můj muž s tříděným odpadem do kontejneru. Protože nakupujeme jen přes net, máme doma neustále plno malých, středních i obrovských krabic. Když naházel můj muž velkou krabici do kontejneru, která byla plná papírů a rozložených krabic, všiml si menší krabice s nálepkou pozor sklo. A podotýkám, že malá vůbec nebyla. Každou chvíli nám chodí podobně krabice, ale nějak mu to nedalo. Naklonil se do kontejneru a krabici vyndal a položil zpět do auta. Samozřejmě tam bylo to dlouho hledané světlo, čidla. Pořádně se na zboží podíval a zjistil, že jedno čidlo chybí. Musel tedy znovu ke kontejneru a téměř si tam vlézt, než našel to chybějící čidlo. 
Přesně tak jsem to ráno předpověděla, jen jsem nevěděla, že se to má teprve stát.

S velkou slávou mi hned při návratu hlásil, že už světlo našel.

Když mi odvyprávěl tu storku, musela jsem se smát.

Karma jej dostihla 😋

No, není to světlo krásné?

No teď ještě někoho, kdo to s mým mužem přidělá do výšky a zprovozní. S těmi bolavými zády si mého muže na dlouhém žebříku neumím představit. Ale chce to rychle, než se zase světlo ztratí.

A o hledání věcí bych mohla psát romány. Ještě, že je facebook, protože dcera mi občas píše: mami, prosím tě zavolej mi, Alánek někam schoval telefon a já už ho hledám dvě hodiny.

To mi připomnělo, když jsem pracovala v bance, jednou jsme kolegyni hledali všichni telefon. Asi po půl hodině jsme ho našli.  Při zkoušce volání začal zvonit mrazák. Telefon se tam octnul s nákupem.

No teď mám vlastně pocit, že jsme v normě. Do mrazáku jsme ještě nic kromě jídla nedali.

Jo, Báro, v mrazáku jsi hledala? 
Aby to s tím kabelem nebylo jako s těmi žabkami k záclonám, které nemůžete najít už 23 let...
Možná bychom mohli založit klub s tím krásným názvem: Hledám včerejší den.