reportáž ze soboty

 

Přiznávám, že mě teda vůbec, ale vůbec Velikonoční jarmark nelákal. 
Nemám ráda Velikonoce a už jsem o tom psala.

Pro tuhle pracovní reportáž jsem se rozhodla, protože jarmarku nepatřilo jen celé mělnické náměstí, ale i muzeum. Takže při návštěvě muzea s vnoučaty zazněla otázka: přijdete na jarmark, že jo?

Nechtěla jsem to slibovat, páč o muzeu píšu pořád, ale bylo to spojeno i s náměstím, takže jsem se rozhodla, že víkendovou akci napíšu.

Netušila jsem, jak těžké bude focení i do novin. Do novin potřebuju samozřejmě lidi, ale překvapilo mě, jak bylo náměstí v sobotu před polednem narváno lidmi, někde nedalo se ani projít a muzeum to bylo to samé.

Tohle už bylo příliš i pro noviny, kam samozřejmě lidi potřebuji, Tak jsem neustále cvakala a do záběrů mi lezli lidé, se kterými jsem fakt nepočítala. Jen jsem cvakala, že snad něco bude použitelné. Ze stovky fotek jsem nějakých čtyřicet do novin vybrala.

Na blog je to o něco horší. 
Takže jsem sekala hlavy, abych sem vůbec mohla něco dát. 
A máte tady i zadek mého muže, který do novin jít nemůže. Často mi stojí modelem, když nejsou na akci lidé. Ale nevím, jak se to stane, vecpe se mi pokaždé, i když ho nepotřebuju. 
Už je hvězda novin😁

Narváno bylo nejen na náměstí, ale i v muzeu, kde mě vítali s nadšením: tak jste si udělala čas.

O čas tady vůbec nejde. O muzeu píšu často a nemůže být neustále jeden stejný subjekt v novinách. Šla jsem tam jen díky jarmarku na náměstí.

A teď slíbená odpověď na otázku, která byla pod včerejším příspěvkem:

Věříte, že něco, co se mi nestalo dva roky, se mi může stát za týden podruhé? 

Ano, stalo se.

Fotila jsem jarmark v muzeu a neměla žádný problém. Když jste na veřejné akci ve veřejném prostoru, s nějakým focením prostě musíte počítat a zákon mi to naštěstí do novin umožňuje. 
O dovolení se ptám, i když bych nemusela, pokud je objektem malé dítě, které mě zaujme. 
I v muzeu byla odpověď: jistě, samozřejmě a kdy to vyjde?

V muzeu bylo taky narváno a kromě tvořivých dílen se prezentovalo asi padesát jarmarečníků. Umíte si představit, že když dělám záběr na desítky lidí, že bych se mohla ptát každého, zda můžu fotit? 
To by totiž byla úplně jiná fotka, kterou bych ani nechtěla. Je to v současnosti moje práce a honorář není nic moc. Nechci strávit hodiny prací za almužnu. I když mě práce baví, nejsem jí ochotná věnovat ještě víc, než je nezbytně nutné. Kdybych si totiž propočítala hodiny strávené s některými články, asi bych to vůbec nedělala. Je zatím práce někdy opravdu hodně. 
Jen vybrání těch fotek. Tak to je jen na úvod.

Fotila jsem prostor v muzeu u pokladny, kde rovněž byla stanoviště jarmarku.

Najednou se ozvala otázka: to je špionáž nebo co?!
Ani jsem naprosto netušila, co bych asi mohla zkopírovat. Tenhle stánek mě vůbec nezajímal. Fotila jsem lidi kolem něj.

Chtěla jsem se zasmát, to je moje přirozenost, ale když jsem viděla zlý výraz paní, která otázku, byla to vůbec otázka, vyslovila, zmrzl mi úsměv na rtech.

Paní, já fotím do novin na veřejné akci, tak mohu. 
Ale snad jste se měla zeptat o dovolení!!!

No, to je na vás, pokud mi řeknete, že nechcete fotit, do novin vás rozhodně nedám.

Paní se zle mračila neustále i přes komentáře přítomných, hlavně pracovnic muzea, které jsou rády, že prezentaci dělám a snažily se mě bránit. 
Ale paní je z novin, tak může fotit, co chce.

Ale měla požádat o dovolení, zle zaznělo opakovaně do prostoru!

Paní samozřejmě v novinách nebude a nakonec ani nevím, s čím se tam prezentovala. 
Většina lidí je ráda, když jim udělám prezentaci zdarma a ještě se vyptám na podrobnosti.

Paní mě neustále pozorovala a byla napružená, i když jí ostatní vysvětlovali, že podle zákona mohu.

Možná se podívá na web. Ale já si pamatuju, jak vypadala. 
To nelze zapomenout, takže v novinách rozhodně nebude.

Teď se pojďte podívat na malou reportáž, která mě tentokrát stála dost úsilí, ale na druhou stranu je prima, že byla tak hojná účast.

A ať si mě furt někdo nebere do huby!
Já jen dělám svou práci.