vánoční dárek a lovec beze zbraně

Dnes je příspěvek trochu nesourodý. Ne, nespletla jsem se. 

Skutečně to je vánoční dárek nikoliv velikonoční. Minulý týden jsme konečně rozbalili poslední vánoční dárek, který jsme měli vloni pod stromečkem. No tedy vlastně úplně pod stromečkem ne, páč zabalená houpačka byla pekelně těžká a byla zatím v tělocvičně a čekala na svoji příležitost. 

Původní houpačka byla stará už 12 let a zažila i inovaci, ale už bylo na čase ji vyměnit. Tak nám syn nadělil novou. 

Bez houpačky u nás si neumíme zahradu představit nikdo. Houpačka se využívá při různých sešlostech, když si chce někdo s někým popovídat v soukromí, tak tohle je ideální místo. 

Moje mamka na houpačce na naší zahradě dokonce usnula či záměrně několikrát spala. A samozřejmě nesmím zapomenout na děti, ale to je bez debat, že houpačka je permanentně obsazená. Ten kovový jeřáb není nový. 

Dostala jsem jej před dvěma lety od sestry k narozeninám. 

I když byl určen na zahradu, trůnil do teď v obýváku a já se konečně rozhodla dát ho do jeho "přirozeného" prostředí. Tady vynikne mnohem víc a včera jsem měla z dárku radost už podruhé.

Teď k lovci beze zbraně.

aneb lovím, lovíš, lovíme. Teda já už jsem přestala, už na ptáky prostě prdím. 

Když jsem bez foťáku, tak cupkají skoro až u mě. Jakmile vezmu foťák do ruky, chovají se, jak řekl můj muž, jako by jim člověk chtěl sebrat duši.

Mému muži se v pátek minulý týden povedlo ulovit dva ptáky a vyfotil je tisíckrát. 
Ovšem na to, že sem denně lítá desítky a desítky pipin, páč pořád ještě krmíme, to je jen malý úlovek. 

No mně se nepovedl ani ten.
Mějte klidný den ať už na houpačce či se zpěvem ptáků. 
U nás se pořádají koncerty každý den.