na kávě jen tak

Včera jsem byla v mělnickém muzeu. Opět. Tentokrát jsem se nezabývala výstavou Imaginárium bratří Formanů, o které už jsem reportáž psala a fotila, ale navštívila jsem tvořivou dílničku, kde si nejen děti, ale i jejich maminky vyráběly hračku ze dřeva, kterou si pak mohly odnést domů. 

V mezičase, kdy jsem fotila jen děti s maminkami, jsem si nafotila pár záběrů pro sebe. 

Jen tak, páč fotky z výstavy, kde je dotýkat se exponátů povoleno, ba je to přímo nutné, jsem už na blog dávala.

Práci jsem skončila dřív, než jsem předpokládala a dostala jsem dárek od mého muže, který ještě neměl dokončený nákup.

Já jsem ještě v Bille, tak si jdi na kafe.

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy byla na kávě jen tak sama a ne pracovně a mohla si kávu skutečně vychutnat a zírat jen tak do blba a fotit si jen pro sebe, co mě zaujalo. A hlavně vůbec nemluvit, být zticha.

Když jsem přecházela přes muzejní dvůr do kavárny, potkala jsem nějakého pána, který si všiml, že v ruce držím foťák. 

Běžte si tam dozadu na zahrádku, tam je to taky krásné na focení.

Já jsem tady téměř doma, já vím.

Pán mě považoval za návštěvníka neznalého prostředí. 

Tak zrovna muzeum a kavárnu znám, víc než je obvyklé.

Přesto jsem opět fotila.

Ne nebyla jsem tam sama, i když to tak na fotkách vypadá. Všichni jsme utíkali před sluncem a seděli ve stínu. A kolem jen samá zeleň, jako bych byla někde uprostřed přírody, a protože jste na kopci a všude stromy, zdá se civilizace hodně daleko, i když pod námi je hlavní silnice. 

Ale neslyšíte vůbec nic. Tedy je dětské výkřiky a smích z otevřeného okna dílničky, ze které jsem právě odešla.

Tu chvíli o samotě jsem si užila.

Mějte pěkný pátek. 
My se snad konečně dnes dokopeme po dlooouhééé době k úklidu domu.

Ježíš, už jak jsem to napsala, zmocnila se mě nechuť k této činnosti. 

No nic jdu do bazénu, třeba mě to přejde, páč už je to nezbytně nutné.

nedokonalost...

Nedokonalost mám ráda. Mám ráda lidi, co ráčkují či se nějak liší od ostatních. Mám ráda nedokonalé věci. Dokonalost mě trochu děsí, je to trochu nuda a není moc co objevovat.

Možná to je důvod, že pořád maluju, i když to neumím, je to nedokonalé, ale pořád mě to baví. 

A protože občas zazní v komentářích, ať zase někdy dám, co jsem vytvořila, tak dnes je to právě o tom. Někdy se mi daří víc a někdy míň.

Tentokrát se mi chtělo malovat slunečnice a taky mělnický zámek, protože už jsem je dlouho nemalovala a doma už je ani nemám, protože pořád rozdávám těm, komu se něco líbí.
 Jsou tedy úplně jiné než ty, co jsem rozdala. Nemaluju nikdy to samé, nebaví mě to.

Ten obrázek v úvodu jsem nazvala čas slunečnic a je malován na malém formátu, což já úplně nedělám. Byla to v podstatě zkouška, protože já jsem normálně rozmáchlá a potřebuji prostor, tak jsem byla zvědavá, co se mi na formát 18x24 vlastně vejde.

Druhý obrázek nese dlouhý název. Vždycky, když se blížíme k Mělníku s dětmi v autě, ozve se volání: babi, to zámek Mělník. A tak se jmenuje i tento obraz.

Toto je louka s mákem.

A poslední léto v zahradě. 

Tohle teda vypadalo líp, když jsem to malovala, pak jsem to na konci zpackala. 

Ne, vždy to vyjde tak, jak má člověk v hlavě.

Tak dnes malinkatá výstava. Příští týden snad přinesu reportáž z opravdové výstavy. 

Sice pořád píšu a fotím reportáže, ale v poslední době nemají přesah přes náš region, tak je na blog ani nedávám.

Příští týden je vernisáž, tak snad bude co dát i na blog.

Mějte pěkný den. Dnes jdu dělat reportáž z dílničky výroby ze dřeva do muzea. Je to doprovodný program k výstavě Imaginárium, o které jsem tady už psala. Docela se na to těším.

o knihách pro děti - rychlé info

Před pár dny jsem psala o webu Knihy Dobrovský, který každou chvíli vyhlašuje nějaké akce a většinou nestíhám dát vám vědět. Včera byla vyhlášena akce Knížkodej pro děti v akci 1+4 zdarma, tak dávám rychlé info, třeba se vám někomu bude hodit. 
Akce běží do vyprodání zásob anebo do 5. srpna. Po té se opět knihy objeví za plnou cenu.

Knih na výběr je tam spoustu a já jsem se musela krotit, abych neobjednala minimálně ještě jednu sérii pěti.

Já jsem včera nakoupila knihy v hodnotě 1000 a zaplatila jen 199 a ještě je akce, myslím do soboty, zásilkovna zdarma.

Já jsem koupila do naší domácí dětské knihovničky další sérii z jedné edice. Dvě už máme doma a čteme je furt dokola, protože se dětem líbí, jsou to krátké pohádky na dobrou noc, dá se kniha přečíst celá. Není to tedy bůhví jaká literatura, mohlo to být napsáno líp, ale je to jednoduchý příběh a jsou tam obrázky. Navíc podobné příběhy si večer vyprávíme. 

Děti budou mít radost. protože jsem koupila další knihy do série. Samozřejmě je doma ještě nemám, tak se podívejte na obrázky z webu. Jsou to obyčejné příběhy ze života bez pohádkových bytostí.

Tak dnes jen rychlý tip. Mějte pěkný den.

potkala jsem beránky,

ale to už je, zdá se mi, strašně dávno. 

Ukážu vám je taky, ale dnes ráno mě zaujaly ohnivé mraky. 

Trochu jako oheň na střeše😀

No jo, nebe, moje věčné téma. Tak dnešní ranní nebe. 

Když vyjdu brzy po ránu na zahradu, oči se stáčí hned k nebi, každý den, není to žádný plán či koncepce mého ranního vstávání. 

Prostě to tak mám a vždy je na co koukat. Dnes na "hořící" mraky.

Ale tenhle úkaz trval jen malý okamžik. 

Mraky běžely, tedy letěly po nebi jako blázen.

Ty beránky jsem potkala v neděli před víc než týden. Myslela jsem, že koláž nedělního nebe dám jen na facebook. 
Měla jsem pocit, že takové beránky potkávám často, ale přesvědčila jsem se, že to bylo ojedinělé. Ráno v neděli jsem potkala stádo beránků. 
A bylo to jen chvilkové setkání. Stádo za chvíli rozehnalo slunce.

A kdo ví, kdy je zase potkám...
Mějte pěkné úterý a určitě vás potká něco úžasného, co stojí za kouknutí.

dušinky nebo Dušinky...

Kdo mě čtete déle, už víte, co jsou dušinky. 
Miluju umění výtvarnice Dušany Rapošové. 
Už mám doma malou sbírku. Kabelku už možná tři roky a musím podotknout, že vypadá naprosto netknutě, což nemůžu říct o jiných značkových kabelkách, které mám kratší dobu a už mají odřená ucha anebo rohy. A to dušinkovou nosím imrvére teda furt a v každém ročním období a nejen proto, že je krásná, ale je i úžasně lehká, takže když tam nacpu těžký foťák a běžné věci, není to tak těžké, jako ostatní kabelky, jejichž váha se po naložení zdá, jako bych zásobovala nějakou stavbu. 
Její celkem vyšší cena se vyplatila.

Krásná přáníčka ovšem do sbírky nebudou, ty půjdou do světa.
 I plná cena 69 Kč mi přišla přiměřená, ale přece jen víc slyším ve svém věku na slevy. Takže když to na mě vykouklo za 29 Kč, už jsem neodolala a koupila čtyři. 
Navíc mám v dohledu předávání dárků ke dvěma narozeninám, tak toho hned využiju. 
Mám ráda originální věci, které běžně nekoupím a toto je originální. 
Pokud se vám přáníčka líbí, můžete vybírat tady. 

A pokud vás Dušinky zaujaly obecně, všechno od kabelek, batohů, polštářů, hrníčků ... najdete tady. Tedy, jak jsem hledala pro vás, zjistila jsem, že kabelky v sekci dušinky nejsou a nemohla jsem je najít. Ale každá Dušinka má své jméno, já mám Antonii, takže po zadání vyjelo všechno zboží s touto Dušinkou. 
Nevím, proč tato změna k horšímu. 
Já jsem si původně myslela, že už snad žádné kabelky v nabídce nejsou.
Mějte pěkný vstup do nového týdne. Já dnes jedu za reportáží.