pondělí 31. srpna 2020

krása růží





Tyto fotky jsem fotila už před pár dny a do dnešního deštivého dne se možná hodí. 
Vůbec nevím, proč nám poslední týdny nekvetly žádné růže. Prostě vůbec nic. 
Ale už zase ta krása začíná. 
Růže mám ráda odjakživa a myslím, že i většina z vás. 
Tak se trochu pokochejme. 
Další dva keře nerozkvetly, takže dnes jen tři růžové.







A aby to nebylo jen o růžích, ještě pár fotek, co mi zbyly ve foťáku. 
Dnes květinový příspěvek. 
Už začínám sbírat barvy na zimu, kdy nikde nebudou.
Vlastně se hodí i dnes, kdy je pošmourno a prší.
Mějte i tak pohodový vstup do nového týdne.





neděle 30. srpna 2020

chrám



aneb babičko, to je krásný zámek!
Chrám sv. Petra a Pavla v Mělníku jsme navštívili asi před dvěma lety s Lolinkou, když byla u nás na prvních prázdninách. 
Ta druhá fotka mě i dnes pobavila, všimla jsem si, jak jde Lola vedle dědy až doma na fotce.
Tento kostel je jedním z nejstarších kostelů v Čechách. Trojlodní gotický kostel s vévodící věží, která má čtvercový půdorys s barokním zakončením, je dominantou města. První písemná zmínka o kostelu je z 12. století, kdy zásahem blesku vyhořel a na jeho místě byl postaven nový. 
Mělnický chrám je jednou z nejhodnotnějších staveb celých Čech a na chrámu lze nalézt románský, gotický, renezanční, barokní i historizující sloh. 
Otevřen je spolu s věží a kostnicí celý červenec a srpen.














Pod chrámem se nachází krypta s kostnicí. Vznik kostnice souvisí s dřívějším hřbitovem a v kryptě jsou ostatky 15 tisíc lidí a nebylo mi tam moc příjemně, dlouho jsem tam nevydržela.


Fotografie jsem posbírala z různých období, z různých návštěv. 
Na věž nahoru vylezl můj muž jen jednou a řekl: nikdy více. 
Takže fotky z věže na město jsou a už budou minulostí.
Včera tady byly veřejnosti ne úplně dostupné kostely. Dnes tento chrám. 
Snad se vám moje návraty líbí. 
Nejsem věřící, ale kostely navštěvuji ráda, ale vždycky jsem to tak neměla. 
Pocházím z rodiny částečně křesťanské a jako dítě jsem do kostela chodila na bohoslužby. V pubertě jsem se vzepřela a od té doby do kostelů nevkročila. Vlastně jsem jejich krásu opět objevila až s našimi malými dětmi při vstupu do Chrámu sv. Víta. 
Tady si vždycky vzpomenu na Neckářovu písničku: 
Chrám svatého Víta je gotiky chlouba...
Na konci je koláž zvonů ze zvonice, které nafotil můj muž.
Docela mě tento příspěvek potěšil. Povedlo se mi sesbírat fotky z různých příspěvků do jednoho.
A na tento nápad mě vlastně přivedla Jiřinka svými cestovatelskými návraty.
Pěknou neděli a další návraty zase někdy příště.






sobota 29. srpna 2020

vstupte se mnou...


Před časem jsem vás na blogu zavedla do veřejnosti nepřístupných zámků, kam se mi povedlo přiblížit aspoň v rámci Dnů evropského dědictví. 
Dnes jsem pro vás vybrala kostely, které jsem měla možnost navštívit. 
Ani do kostelů, kromě tedy Chrámu sv. Petra a Pavla, ten si nechám na samostatný příspěvek, se jen tak nedostanete. Jsou přístupné pouze v období bohoslužeb, ale to samozřejmě není stejné jako prohlídka. 
Kostely, které vám představím, jsou většinou přístupné při Noci kostelů anebo opět při Dnech evropského dědictví. 
Kromě kostela u nás v Cítově, tam jsem se poprvé dostala soukromě, protože jsem o to požádala. Jinak v tomto kostele jsou často koncerty, ale ty už jsem tady prezentovala. A jeden dokonce nedávno.
Snad vás můj dnešní výběr zaujme.

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele se nachází v Dolních Beřkovicích v části obce Vliněves. Je to novorománský kostel z 19. století. V rámců Dnů evropského dědictví jsme jej navštívili a poslechli si krásný koncert.






Kostel Povýšení sv. Kříže - Hořín, část Vrbno. Původně románský kostel ze 12. století.






Nevisí tady žádné obrazy. Na stěnách jsou však vzácné malby, které byly odhaleny pod původní malbou. Měli jsme průvodce, jinak se tam ani nesmí. Součástí je i kaple, kterou vidíte na jedné koláži za mřížemi. 
Jinak přístupná není.



Kostel Čtrnácti svatých pomocníků v Mělníku je společně s muzeem, kde byl kapucínský klášter, chráněnou památkou. Je přístupný jen v době bohoslužeb. Vloni byl veřejnosti otevřen na jeden den. 
Byl vybudován v 18. století právě řádem kapucínů.





A náš Kostel sv. Linharta v Cítově. Pochází ze začátku 13. století a prošel mnohou proměnou. 
Dnes je to barokní komplex spolu se hřbitovem, kde už se nepochovává, který je památkově chráněnou sakrální stavbou. 
Většinu fotografií jsem musela dát do koláží, páč by to byl hrozně dlouhý příspěvek. Snad to neubralo na kráse prostor, které jsem vám chtěla představit. 
Koláže jde rozkliknout a zobrazí se ve větší velikosti.
A tímto se s vámi dnes loučím. Mějte pěknou sobotu.