jako "hra o trůny"?

Ne, je to hra o křeslo. 
V naší rodině je křeslo něco jako trůn, páč je takové jen jedno. Přiznávám, že jsem se většinu pracovního života v marketingu zabývala soutěžemi. Tedy vymýšlela pro ostatní. Takže soutěže mě až tak nelákají, v tomhle prostě hravá nejsem. 
Když se mi ozvalo biano.cz, jejichž nabídek jsem už několikrát využila (mám ráda tyhle weby, které sdružují eshopy, a když něco hledáte, je to snadnější, než projíždět všechno), jestli se nechci zúčastnit soutěže, netleskala jsem nadšením. Konzultovala jsem s mým mužem, který radil, tak to zkus. Já ale nechci psát pro soutěž, já chci psát, protože mě to baví.
Když přišel znovu dotaz, zda se soutěže zúčastním, zrovna jsem četla příspěvek na blogu Dáši, která se už soutěže zúčastnila, rozhodla jsem se napsat příběh o křesle, protože ho mám. 
Teda ten příběh, nebo spíš malou storku a křeslo taky. Už značně zdevastované.
Možná by si časem zasloužilo i vyměnit, i když jeho stáří tomu tedy fakt neodpovídá.
O účasti v soutěži rozhodlo i to, že jak biano, tak bonami, moc dobře znám a jsou to pro mě weby, kam se vracím pořád.
Na webu biano.cz se mi zalíbila pro změnu barevná křesla, protože obývák je trochu starožitný a hodně velký a trochu barev snese. Naopak, možná by to chtělo oživení barvami.

patchwork ušák

křeslo ušák patchwork

ušák Astrid

Naše současné tmavě hnědé relaxační křeslo, které jsem před rokem a půl shodou okolností vybrala právě na biano.cz, doznalo určitých změn ještě, když vonělo novotou. 
Naše Justýnka, která nám odešla začátkem června k našemu smutku, normálně už v téměř 14 letech nábytek neničila a nebrousila si o něj drápky. 
Věděla, že se to nedělá.
Ale tohle nové křeslo ji zaujalo a začalo ho devastovat. Po několika vlídných zákazech jsme se dopracovali k tomu, že namířila drápky na křeslo, pak se podívala na mě, promiň, já jsem zapomněla, a zase tlapku se sebezapřením stáhla. Ale stejně už bylo pozdě. 
Přiznávám, že tohle relaxační křeslo je moje, jen když není obsazeno. Sedávala na něm Justýnka, sedávají na něm vnoučata a teď je to ráj pro naše mimino Sárinku, která je tak identická s Justýnkou. 

Na úvodní fotce je kousek křesla a malý pachatel. Tady je křeslo opět obsazeno.

Sára si na křesle tedy drápky nebrousí. Je to mnohem horší. Slézá jej jako vysokou horu, takže zatne drápky i zoubky, aby se vyhrabala na vrchol. 
A tady ani nemůžu použít žádné zákazy, i když ta malá šelma už začíná rozumět docela dobře.. 
Výraz toho malého tvora je výmluvný: Jak jinak bych se tam asi dostala...

Tady vypadá jako malá šelma, ale pouze si zívla a já ji zachytila ve špatné fázi.  Ale vidíte ty zoubky? 

Tak ji nechávám. Ke křeslu si raději ani nenandávám brýle na čtení, protože nechci vidět detaily.

Jinak křeslo není mým pracovním místem. 
Píšu u našeho starožitného stolu v pracovním koutku, ale křeslo občas potřebuji na čtení. 
Kout s psacím stolem posloužil v době karantény i v on line škole, ale relaxační křeslo bylo v permanenci furt.

Na bonami nakupuju už několik let, je to můj oblíbený web a spočítala jsem si, že jsem jej pro nákup využila už 24 krát, dle počtu objednávek, takže to mluví za vše. 
Vybrat tam tedy podle pravidel vyhlášené soutěže nějaké doplňky ke křeslu, nebyl žádný problém. 

Tedy byl a vlastně velký, páč se mi líbí hodně věcí a vybrat jen něco, abych nezahltila, bylo docela těžké.

Tak něco, co by se hodilo ke křeslu, dávám do koláže.

Svíčky a vůně

Osvětlení, tedy stojací lampy najdete tady

A stojany na noviny se ke křeslu rozhodně hodí.

A váz také není nikdy dost.

Zaujalo vás něco z mého výběru? Na Bonami jsem nakupovala nedávno pro vnučku hlavolam k narozeninám, jo i takové dárky tam najdete, tak teď si musím dát na chvíli oddych.
Snad vás i dnešní příspěvek bavil, i když byl trochu jiný než obvykle.
Mějte pohodovou středu.