Výstava s názvem Výstava na stromech nese téma upozornění na proměnu pracovních podmínek v souvislosti s novými technologiemi jako digitalizace nebo robotizace.
Výstavu pořádá Mělnické kulturní centrum, pobočka Městská knihovna Mělník v období od soboty 3. října do neděle 11. října. Plakáty nebudou umístěny na stromech, ale na zábradlí kolem knihovny v Husově ulici, kde budou dostupné každému a nebude poškozen žádný strom.
Výstava na stromech je celorepublikový happening, který se koná během Týdne důstojné práce a upozorňuje na ožehavá témata každodenní spotřeby. Letos v týdnu od 3. října do 10. října startuje již šestý ročník zaměřený na změnu pracovních podmínek, které s sebou v blízké budoucnosti přinese automatizace a robotizace. Každý ročník má jiné zaměření, jiné téma a vždy probíhá v týdnu, kdy se slaví Světový den důstojné práce. Důstojná práce ctí svobodu, spravedlnost a jistotu, při ní jsou chráněna práva pracovníků. Zajištění důstojné práce ve světě je jedním ze způsobů, jak bojovat s globální svobodou, jak odstranit problémy jako jsou například dětská práce, utlačování ženských práv apod.
Na akci spolupracují nevládní neziskové organizace Fairtrade Česko a NaZemi.
Názor redaktorky:
Že jste ještě o takové akci neslyšeli a nevíte nic o Světovém dnu důstojné práce? Já se přiznávám, že já taky ne, tak nám trochu osvěty neuškodí. Myslím, že většina z nás se snaží třeba jen v malém měřítku omezovat svoji spotřebu a tím šetřit planetu. Naše rodina v posledních letech hodně omezuje například nákupy oblečení, člověk časem zjistí, že rozhodně nepotřebuje 10 sak a 20 kabelek. Často čistím šatník a co nenosím, posílám do dalšího kola přátelům, známým a co neudám a je to ještě pěkné, věnuji Červenému kříži v Mělníku. Taky už víc přemýšlím nad nákupem nové vázy, svícnu, lampy a snažím se nehromadit spoustu zbytečných věcí. Člověk nakonec zjistí, že až tolik toho nepotřebuje, ale je pravda, že v tomto ohledu nejsem nijak ortodoxní či urputná. A taky začínám myslet, ne nechystám se rozhodně odejít, v souvislosti s likvidací několika pozůstalostí v posledních letech, i já někdy na své pozůstalé a s mužem si někdy říkáme: ježíš, vyhoď to, nekupuj to, chudáci naše tři děti, až to budou po nás likvidovat… A jak je to u vás v rodině?
Martičko, to je téma na knížku, ne na krátký komentář! Ale: manžel se o svoji starou matku staral 3 roky ( naštěstí bydlela blízko nás ) a po jejím skonu 2 měsíce platil nájem a likvidoval pozůstalost! Bylo to náročné. Ostatní si pouze vybrali věci a starej se.Jiřina z N.
OdpovědětVymazatMarti, o Týdnu důstojné práce jsem doteď neměla tušení. Možná je to tím, že už jsem osm let v důchodu a že spousta informací mě míjí.
OdpovědětVymazatKdyž mi před téměř deseti lety zemřela maminka, vyklízeli jsme po ní byt. To, co mělo nějakou hodnotu, už měla moje sestra dávno doma. Z ošacení si něco vybraly sousedky, lůžkoviny, povlečení, ručníky a nádobí jsme dali sousedovi, který za to byl nesmírně vděčný. Veškerý ostatní textil jsme dávali do pytlů. Jen knih mi bylo líto, takže jsem je naskládala do krabic a vzala si je. Jsem totiž knihomol. Také jsem si vzala fotografie, které už sestra měla na hromádce k vyhození. Cestou domů jsme odkládali pytle s ošacením v kontejnerech na odložené šatstvo, kterých je naštěstí v Praze dost.
Knihy jsem všechny sepsala, seřadila dle žánrů, ty podle autorů abecedně. V prvním kole jsem se seznamem šla za snachou a pak do práce a nabídla kolegům. Něco málo ubylo. Upravila jsem seznam a knihy nabídla na blogu a poté obrážela antikvariáty. Narazila jsem na naprostý nezájem. Oslovovala jsem knihovny, domy kultury. V té době ještě nebyly knihobudky, které jsou dnes. Nakonec jsem uspěla u nás v klášteře Boromejek. Když jsme tam s mužem knihy dovezli, byli jsme nasměrování k ohradě ve dvoře kláštera, kam sestřičky dávají dary. Lilo jako z konve, ohrada zastřešená z jedné čtvrtiny. Bobtnající dřevotříska darovaného nábytku, plesnivějící matrace a deky. V duchu jsem si říkala, jak je tohle možné. Lidé v dobré víře věnují klášteru, jehož součástí je i nemocnice, stacionář a také ženské vězení, věci a ty pak jsou nechány na pospas živlům.
Tak tady ty knížky rozhodně nenechám.
Druhý den jsem do kláštera telefonovala a domluvila se, že knihy nechám na vrátnici. Matka představená mi řekla, že asi došlo k omylu, že si knihy vezmou. Něco prý nechají pro stacionář, zbytek odvezou do diakonie Broumov.
Knihy jsme odvezli, předali na vrátnici .... zda skončily v té ohradě s nábytkem a dalšími věcmi nechci raději vědět.
Mohla bych psát fejeton jako Neruda - Kam s nimi 😀
Marti, zajímavý článek! S nákupy to mám stejně, dost se rozmýšlím jestli to či ono opravdu potřebuji. Zachovalé oblečení dáváme do kontejnerů na charitu, knížky do knihobudek (nedokázala bych knihu jen tak vyhodit). Některé věci nabídnu např. za odvoz na inzerát a jak jsem ráda, že o ně někdo projeví zájem a jen tak se nevyhodí :) .... Přeji hezký den, M.
OdpovědětVymazatMarti, také jsem o Týdnu důstojné práce neměla tušení.
OdpovědětVymazatTeď, co jsme s mužem v důchodu, tak kupujeme méně oblečení. Máme malý byt, takže si rozmýšlíme co koupit. Jednou po mně asi zbude sbírka panenek, pokud se jich neujme naše vnučka. Také jsme řešili pozůstalost po rodičích, tak vím, co to obnáší.
Marti, o Týdnu důstojné práce jsem taky nevěděla. Ale znám značku Fair trade, která by měla být zárukou, že při produkci byly dodržovány férové podmínky jak sociální, tak ve vztahu k životnímu prostředí. Nevím, jestli to spolu souvisí...
OdpovědětVymazatLikvidace je téma na dlouho. Já s tím trochu bojuji, protože nerada vyhazuju věci, o kterých si myslím, že by ještě mohly posloužit někomu dalšímu. Snažím se nabízet i neznámým prostřednictvím sociálních sítí ...
Marti, rozšířila si mi obzory. Ano, i u nás se nákupy hodně zvažují. Zrovna včera jsem se vrhla do jedné skříně - letní oblečení už asi fakt nebude potřeba. Je tam i hromádka na charitu, snažím se zužitkovat, co se dá.
OdpovědětVymazatDěkuji za zajímavý článek a přeji hezký den, Helena
Všem děkuji za komentáře a vidím, že neznalých nás bylo víc a osvěta nám pomohla rozšířit obzory. A Stáni, ano akce souvisí s Fairtrade rozhodně. Mějte pěkné dny.
VymazatMarti, to je zajímavý článek. Také se snažím moc oblečení nekupovat. Hodně mi ho teď nechala sestra, která strašně zhubla a tak se oblečení, které jí je velké zbavuje a já jí naopak zase vozím to, co mi je malé. Já stejně nosím spíše všechno sportovní a tak vždy na jaře a na podzim proberu skříně a co už nepotřebuji a je ještě k světu, jde do charity. Přeji Ti příjemné a klidné podzimní dny.
OdpovědětVymazat