co je dystopie

foto Tereza Veselá

Alternativní divadlo jsem začala milovat pravděpodobně až s Lindiným absolventským představením na DAMU Absint. Nebyla to sice její první premiéra, ještě předtím byly menší projekty, nicméně tuhle premiéru představení si pamatuju dodnes, což u dalších premiér už nemám tak silné vzpomínky. 

O Absintu si můžete přečíst tady, pokud máte zájem, já si sem odkládám odkaz pro sebe.

Psát nějakou jakože recenzi na představení alternativního divadla není vůbec lehké. Po shlédnutí takového představení o něm přemýšlíte ještě několik dní, rozbíráte si, co jste viděli, diskutujete o tom a po pár dnech zjistíte, že byste ho možná měli a chtěli vidět ještě jednou. Nedostáváte tady nic naservírované na podnose jako u klasického divadla, vtáhne vás to do děje a nutí vás přemýšlet.

Přesně tohle mám teď po premiéře Pig Boy v divadle Studio Hrdinů v Holešovicích. Bylo báječné, že se nám povedlo posedět s našimi dětmi v kavárně před představením, tedy kromě Lindy, ta nás doběhla jen pozdravit. Seděli jsme víc než hodinu a bylo to moc příjemné setkání někde jinde než doma.

Vlastně pro nás s mužem byla premiérou i návštěva tohoto divadla. Nikdy jsme tam nebyli, přestože ve Veletržním paláci jsem byla mockrát. Nicméně to není až tak s podivem, když se tam Studio Hrdinů přestěhovalo teprve v roce 2012.

Ani jsem původně nechtěla tady o představení psát, protože je to fakt těžké, nicméně našla jsem článek, kde je krásně popsaný náhled na tuto hru a já s tím souzním, a takhle srozumitelně bych to nenapsala.

Každé představení naší Lindy je ojedinělé, už má svůj rukopis a nepamatuji si, že by při nějakém představení diváci mnohokrát netleskali a nevyvolávali protagonisty znovu na jeviště. 

Pig Boy má letos ještě dvě reprízy, tak pokud vás zaujme, máte ještě možnost letos vidět.

Přestože to byla premiéra odložená o rok, jako by byla o současné situaci v naší zemi, ale tam najde podobu i s jinou politickou situací asi každý. 

Je to dystopická hra (dystopie pesimistický obraz společnosti - opak utopie) o lidech a prasatech, která odhaluje tři příběhy o hledání lidskosti na různých místech. Z tohoto pohledu je hra velmi, velmi aktuální.

Ale, jak jsem slíbila, níže na konci článku je výňatek ze zprávy, kterou bych takto možná nikdy nenapsala. Tedy tak srozumitelně. Celý článek si může přečíst tady.

Tak dnes něco jako recenze.

Mějte pěkný den.

Autorem fotografií je naše Tereza, která už je kmenovým fotografem všech projektů Lindy.

Video s prasaty, které představení v jedné části doprovází na velkém plátně, si natáčela Linda sama s pomocí již někdy před rokem a půl na nějaké farmě. A při odjezdu vypadala podobně jako ta prasátka, celá od bláta.

Pig Boy 1986-2358 - tak trochu noční můra, tak trochu báseň
Odložené premiéry se ve Studiu Hrdinů dočká inscenace hry francouzské dramatičky Gwendoline Soublin Pig Boy 1986-2358. Dystopickou hru z blízké budoucnosti o lidech a prasatech režírovala Linda Dušková, která si ke spolupráci přizvala hudebního skladatele Dominika Gajarského a výtvarnici Petru Vlachynskou. Premiéra se uskuteční 22. října 2021.

Dystopická hra z blízké budoucnosti o lidech a prasatech. Tři části, tři různé dramatické formy, tři perspektivy a tři příběhy o hledání lidskosti na nečekaných místech jsou aktuální jak tematicky, tak i svou specifickou formou. Tři části které uvádí monologická cesta do pekla mladého farmáře, jehož snem je být kovbojem, realitou mu ale je starost o farmu vepřů, o kterou díky ekonomické krizi a tlaku nadnárodních společností přijde. Druhá část je stylizovaným virtuálním soudem nad prasetem, které je obviněno z toho, že chce mít stejná práva jako člověk. Závěrečná část je pak cestou symbolického prasete na svobodu. Všechny tři části propojuje téma svobodné volby a její iluzorní samozřejmosti.
„Text jsem koncipovala jako noční můru, báseň, která si bere něco ze současnosti (zemědělská krize, transhumanismus, sociální sítě…), ale i něco z minulosti (soudní procesy se zvířaty, westerny…), a tím tedy nastiňuje možnou cestu do budoucna, která vlastně nemůže být úplně nepřesná, protože se opírá o konkrétní skutečnosti, které existují nebo existovaly,“ říká o svém textu Gwendoline Soublin v exkluzivním rozhovoru pro program k představení..