20 let poté...

Název příspěvku jsem si dnes půjčila ze sobotní akce v Hoříně, kterou jsem měla v plánu jako reportáž. Ale někdy plány prostě nevyjdou. Někdy mám dny blbé a někdy blbější v souvislosti s mojí chůzí po úraze. Nechci to rozebírat a ani se tím zabývat, berte to jen jako vysvětlení, proč jsem odpoledne nakonec nikam nejela, i když mi to bylo líto. Můj muž si tedy odjel do lékárny v Mělníku, s čímž počítal, kdybychom na akci jeli.

Když se vrátil, ještě přede dveřmi mi řekl, ať mu podám foťák, že tam sjede nafotit akci sám. Byla jsem velmi překvapená, ani by mě nenapadlo jej o to požádat.

Přijel domů po víc než hodině, vzali jsme si diktafon a on mi o akci vyprávěl, jako to dělám i s jinými. 

A tak vyšla poprvé reportáž ve spolupráci s mým mužem. Nafotil moc hezké fotky, zjistila jsem, že má stejné vidění jako já, to znamená z hlediska reportáže nafotil zajímavé záběry, které bych nafotila i já. 

A co nafotil ve vzduchu, bych vzhledem k rozsahu akce a mému omezenému pohybu já pravděpodobně nedala.

Mělo to tak nakonec asi být. Fotek je hodně a i s lidmi, takže na blog je dát nemůžu. Dávám sem výběr ze vzduchu a výběr z výstavy. Kdo se chce ale podívat na všechny, může tady.

Článek, který jsem napsala, sem kopíruju jako vždy.

Vzpomínám si na povodně 2002, kdy jsem pracovala v Praze Holešovicích a dopoledne jsme všichni z práce odjížděli domů po informaci, že se valí voda do metra. Abychom se všichni stihli nějak dostat domů. Vzpomínám si na zatopené metro na Florenci. Ještě dlouho potom jsem při cestě do práce míjela v Holešovicích domy, které připomínaly tu spoušť "stoleté vody", byla cítit plíseň a zatuchlina a všude se ozýval hluk z velkých větráků, které vysušovaly přízemí domů v celých ulicích. Před domy jsem se vyhýbala nábytku a dalším vytaženým věcem, které člověk běžně potřebuje k životu. Něco už bylo určeno jen k odvozu na skládku.

Při povodních roku 2013 jsem už pracovala v Mělníku a volali mi, ať pracuju z domova a nejezdím do práce. Tam bych se ještě dostala, ale zpátky už to nešlo, cesta od nás do Mělníku byla zatopená a já musela být doma asi týden. Pamatuju si, že jsem tenkrát vymalovala část přízemí domu, abych si nepřipadala tak nepotřebná.

Mějte pohodový den.

Hasiči zaujali ukázkou záchrany člověka i akrobatickými prvky ve vzduchu

Marta Dušková

Sobotní náves v Hoříně patřila akci s názvem Hořín – 20 let poté, a jak už sám název napovídá, byla událost připomínkou povodní v roce 2002.

Návštěvníci si mohli odpoledne prohlédnout ukázku hasičské techniky, připomenout si smutné vzpomínky na rok 2002 i 2013 prostřednictvím expozice povodňových fotografií, které bylo možné shlédnout na panelech na návsi. Ve stanu byla instalována obrazovka, kde běželo ve smyčce video z povodní.

Pravděpodobně nejatraktivnějším zážitkem pro diváky byla ukázka činnosti lezeckého družstva HZS, která nutila obracet oči k nebi, kam byla do výšky vytažena hasičská plošina.

Lezecké družstvo HZS předvedlo lezení, šplhání, slaňování, které bylo proloženo efektními akrobatickými prvky. Většina ukázky se odehrávala ve vzduchu na hasičské plošině, která byla vytažena do výšky nad náves. Z hasičské plošiny se hasiči v patřičné výstroji slaňují, přehodí si výstroj a šplhají nahoru. Opět slaňují a předvádí základní akrobatické prvky. V poslední fází předvádějí záchranu člověka v ohrožení a k výstroji si přidají záchranný vak. Vyšplhají na plošinu, kde už čeká osoba na záchranu. Jeden z hasičů si přiváže osobu k sobě a slaňují spolu. Záchrana člověka v ohrožení se povedla.

Celá sobota byla poctou hasičům, jejíchž role při povodních byla nezastupitelná. A je nezastupitelná samozřejmě nejen při povodních.

Sobotu plnou zážitků zakončila taneční zábava na hřišti. Součástí akce 20 let poté byla i nedělní prohlídka hořínských komor.