radikalizace po Česku?

ilustrační foto

Dnes si sem odkládám něco pro sebe, co mi přijde hodně důležité. Jako bychom byli kousek od anarchie. Včera jsem zahlédla všude články o útočení na soud v Praze, říkám mého muži: panebože, co to je za lidi, co podporují Peterkovou?!

Když jsem četla její poplašné zprávy v době covidu, které nebyly pravdivé a ani podložené nějakými důkazy, nevěděla jsem, že je to původně novinářka. O to mi přijde její jednání horší. 

Odkládám si sem komentář z Reflexu, se kterým souzním. Pokud chcete, čtěte, ale chtěla jsem si sem informace odložit pro sebe.

Dnes tedy berte můj příspěvek na blogu jako můj deník. 

Mějte pohodové dny.

Viliam Buchert: Lůza zaútočila na soudu v Praze. Tím se naše demokracie ocitá ve stavu ohrožení | Reflex.cz

Výňatek z článku:

Dav rozezlených lidí v úterý vylomil dveře do jednací místnosti na Obvodním soudu pro Prahu 4 v době probíhajícího jednání a přinutil tím soudkyni jednání přerušit a místnost společně se senátem opustit. Protože se jednalo o protest s politickým podtextem v rámci kauzy Jany Peterkové (šlo o odvolací jednání týkající se obvinění Peterkové ze šíření poplašných zpráv o covidu), je to útok na svobodu a demokracii v Česku. Pokud totiž stát dopustí, aby lůza řádila tímto způsobem přímo v budově soudu, můžeme očekávat další násilné akce. Po nedávném ataku davu na pražské Národní muzeum kvůli snaze strhnout z budovy ukrajinskou vlajku, je to další důkaz radikalizace části společnosti...    

Peterková dostala za poplašné zprávy dvouletou podmínku, stráž musela krotit dav - iDNES.cz

jó třešně zrály...

Dnes jen monotematicky a spoustu fotek třešní. Nakonec jich není tak málo, jak se zpočátku zdálo. Nejvíc je jich v koruně, nevím, kdo je tam očeše. 

V sobotu máme rodinnou sešlost, můj muž slaví narozeniny, tak snad tam někdo vyleze. 

Dnes třešňový příspěvek.

Mějte pohodový den.

někdy prostě musím

ilustrační foto

Někdy musím reagovat na nějaký problém nejen osobně, ale i jako redaktorka, protože mě téma buď nutí k zamyšlení nebo rozčiluje, připadá mi nějaké jednání nepochopitelné apod. V článcích ale striktně odděluji pracovní a soukromé, proto je pod článkem oddíl Slovo redaktorky, kde vyjadřuji svůj názor. Tady jsem opět musela a vše je v článku, který už vyšel v sobotu. 

Mějte pěkný den a ať se pohybujete mezi samými slušnými lidmi.

Kam zmizeli slušní lidé?

Kyberšikana, nadávky, urážky na sítích, zdá se, rostou geometrickou řadou a netýká se to jen veřejně aktivních osob, i když těch především a v první řadě jsou to většinou ženy.

Kam zmizeli slušní lidé? Pravděpodobně odcházejí kvůli těmto nepochopitelným hejtům, které už v některých případech přesahují všechny hranice a měly by být trestné či aspoň pokutovány.

V Čechách jsou diskuse na internetu a sociálních sítích často plné nadávek a osobních urážek, pakliže dojdou argumenty, a není je možné nějak postihnout, protože takový český zákon není.

Například v Japonsku považují kyberšikanu za natolik závažnou, že je možné za ni jít i do vězení. Minulý týden byl tady odhlasován zákon, který bude výrazně přísněji postihovat urážky na internetu. Nově se zvýší horní hranice trestu až na jednoleté odnětí svobody a pokutu do výše 300 tisíc jenů, což je 51500 Kč. Dosud to bylo 30denní vězení a pokuta 1000 jenů (1700 Kč).

O jednom odstrašujícím příkladu informovala organizace HateFree Culture prostřednictvím článku na webu Heroin „Ty kozo namyšlená.“ Urážky a nadávky ve veřejném prostoru si nenechme líbit, důvody jsou jasné | Heroine.cz. Článek popisuje urážky a nadávky, které jsou pro normálního člověka nepochopitelné.

Proč ty nenávistné a agresivní reakce? Pokud se někomu nelíbí něčí práce, je možné ji kritizovat slušným způsobem. Tenhle způsob komunikace vytlačuje z veřejného prostoru slušné lidi, a pokud se vytratí z kyberprostoru normální lidská slušnost, mohli by tam zůstat jen lidé s psychopatickými rysy.

Názor redaktorky

Dle mého názoru urážky a nadávky potřebují používat lidé s malým sebevědomím, s chudým vlastním životem a absencí osobního života. Možná plni závisti a nenávisti, nevím k čemu. Slušný člověk to jen těžko pochopí. Myslím si, že takové jednání špiní právě samotné autory, i když jejich snaha je jiná. Neumím se vůbec vžít do takových lidí a nepochopím nikdy jejich chování. Vlastně ani nechci. Dokud však nebudeme brát takové jednání vážně, nezmění se vůbec nic. Navíc tohle jednání považuji za naprosto zbabělé, i když autoři mají jistě naprosto jiný pocit. Anonymita virtuálního světa jim umožňuje toto nenávistné jednání. Myslím, že ve skutečném světě nemají odvahu vyjádřit svůj názor.

Myslím, že s nenávistným a nepochopitelným komentářem v nějaké podobě se někdy pravděpodobně setkal každý z nás. Já je mažu a nereaguju, protože na to právě autor čeká, zájem jej živí. Ohánět se v tomhle případě svobodou slova je scestné. Svoboda slova neznamená, že můžeme urážet a nadávat lidem kolem sebe.

Navíc moje svoboda končí tam, kde začíná ta tvoje.

Ilustrační foto zdroj Zprávy pro všechny

peří růžového plameňáka...

I tak je označována japonská vrba. Tento týden jsem si udělala radost a pořád se kochám. 

A mám to i s příběhem. Do půdy na zahradě toho už moc nesázíme, protože by se zmenšoval prostor na hraní a hraje se tady převážně fotbal a vůbec prostě si tady děti hrají. 

Vloni jsem se nechala přesvědčit a někdo ukopnul komplet nově zasazenou růži, přestože byla ne přímo v zorném úhlu. Teď už mi všichni věří, že se tam zatím nic sadit nebude jen vloni stranou tulipány ty, co vypadají jako černé a už na blogu byly.

Jak se tedy stalo, že jsme koupili ve čtvrtek tuto krásku?

Příběh je značně prozaický. Minulý týden se můj muž rozhodl pro nákup v Kauflandu, v poslední době jsme omezili dovoz jídla z Tesca vzhledem až k nemorálnímu nárůstu cen. Uvedu příklad - lak na vlasy stál v Tescu 149,- Kč a já jsem nebyla ochotná investovat do přípravku rychlé spotřeby. Nakoupila jsem jej tu samou značku, prostě totožný lak na Evě za 69,- Kč. To už není běžný růst cen, který je všude...

Tak můj muž hledal leták na internetu, abychom sepsali nákup, a hned mi hlásí, že tam mají japonskou vrbu, jestli ji nechci. Asi ne, není kam.

Nicméně aspoň jsem si ji našla na internetu a celkem mě uchvátila, jen jsem neměla důvěru v Kaufland. Nakonec to bylo jedno, protože ji měli vyprodanou. Vzpomněla jsem si na ni až tento týden a začali jsme s dcerou hledat, kde ji u nás v okolí prodávají, ale žádná zahradnictví ji neměli. Našla jsem ji na různých eshopech, ale ještě jsem nákup odložila. Hledala jsem i v zahradnictví Spomyšl, ale po zadání japonská vrba nebyl produkt nalezen. 

Ovšem jdu na facebook a najednou na mě skočí Spomyšl a vrba Hakuro Nishiki, což je samozřejmě právě japonská vrba. Všude v zahradnictví ji tak nazývají jen ne ve Spomyšli.

Trochu mě teda rozčiluje, že jakmile hledám na netu nějaké zboží, za chvíli se mi nabízí na facebooku i po nákupu. 

Tak to je příběh naší vrby, už je zasazená a já se kochám každou chvíli.

Mějte pohodovou neděli.

P.S. Japonská vrba je vlastně keř, který se roubuje na kmínek. Má listy bílé, které se postupně zbarvují do růžova, na podzim je zelená a na zimu opadává. 

těstoviny jako kreativní materiál

Ne, není to můj nápad, objevila jsem náhodou a připomněla jsem si, že jsme z těstovin také něco vyráběli v družině, když jsem byla malá, jen nevím co. Docela jsme se s dětmi včera s tím vyhráli celé dopoledne a někdo nám syrové těstoviny, které jsem koupila speciálně na tvoření, pořád ujídal...

Myslíme si s dětmi, že se nám to povedlo a hlavně nás to bavilo. 

Ještě přidávám dva výkresy, které namaloval Alan.

Tvořili a fotili jsme na zahradě a samozřejmě nechyběl nezbytný doprovod, který musel neustále sledovat, co se děje.

Babi, už jsi dala na blog to moje stavění z lega? 

Alánku, ano teď. Lego ze středy.

Dnes jen malá ukázka našeho tvoření.

Mějte pohodový den. Dnes jdeme na festival. Já do práce, děti za zábavou.

v přímém přenosu

Po dlouhé době hlídám děti v Praze. Už jsou velké, takže hlídání je opravdu už poskrovnu a naprostá výjimka. Středa a čtvrtek v Praze a od pátku u nás. Když přijedu, je to někdy jako bych absolvovala přednášku v rámci univerzity třetího věku. Vždy se dozvím nebo zažiju něco nového. Tentokrát jsem mohla sledovat rozvinutí květu smrdutky (stapelia grandiflora) během snad hodiny, jako ve zrychleném módu. Má nádherný květ a smrdí jen, když si k ní přičichnete, rozhodně není cítit, pokud nejste od ní centimetr. Tak se pojďte kochat se mnou. 

Tahle tygří smrdutka je stapelia variegata. Tu jsem obdivovala už rozkvetlou. Ty poslední fotky je odkvetlý květ, který je také krásný a na omak je hodně tvrdý.

Na závěr malé nahlédnutí, ale opravdu jen malinké, protože jsem fotila opravdu málo, na zahradě je opravdu toho hodně. Měla jsem průvodce. Naše dcera povoláním fotografka je také úžasná zahradnice. A kromě běžné zeleniny, ovoce už má i malé kiwi, vloni sklízela melouny a ani bych nedokázala všechny výpěstky vypsat. Fotila jsem, co jsem vůbec neznala a i to velmi sporadicky. 

Květ ostružin, poupata zimolezu, obrovské tulipány, které ještě kvetou na záhoncích dětí. Mají svoje samostatné záhonky. Takže pár detailů tentokrát z pražské zahrady. A taky krásný keramický květináč, jeden z vlastních výrobků dcery, kterých už má spoustu.

V tom hmyzím domečku jsou včely a mají tam malé včeličky, kterým neustále něco přinášejí.

Tak dnes je to vše. 

Dnes máme s dětmi kreativní den, budeme tvořit a zítra jdeme na venkovní akci festival pro děti a dospělé.

Mějte pohodový den.