léčba kočkou

Mít doma kočku nebo pejska je samo o sobě terapií a kdo žijete s mazlíčkem, to jistě potvrdíte. Každý pravděpodobně ví o canisterapii, terapii s pejskem, známá je i s králíčkem a dalšími zvířátky, ale o felinoterapii jsem slyšela před pár týdny poprvé. V Čechách není tento druh terapie moc známý, a tak jsem napsala článek a dnes ho dávám i na blog.

Mějte hezký den.

Kočičí mazlíček jako terapeut aneb léčba kočkou

Kočky jsou úžasní mazlíčci, ale i úžasní terapeuti. 

Léčba pomocí kontaktu s kočkou se nazývá felinoterapie a není dosud moc známá na rozdíl od terapie se psy či koňmi, která je mnohem náročnější. V České republice je téměř neznámým pojmem.

Felinoterapie pomáhá od stresu, úzkosti či osamělosti a má i spoustu dalších přínosů pro lidské zdraví. Od kočky dostáváme cit, něhu, duševní harmonii a lásku. Zvířecí kočičí léčitel nejvíce pomáhá dětem s mentálním postižením či jinak handicapované.

Felinoterapie pomáhá i seniorům a jejím principem je soustavné působení na cílovou skupinu osob s cílem rozvíjet harmonii v duševní oblasti a současně dochází ke zlepšení i fyzického zdravotního stavu. Felinoterapie je ideální podpůrná metoda při léčbě závislostí, neuróz, stresu, neklidu. Cílem terapie je korekce problémového chování, mírnění důsledků postižení, a to především formou přijímání sebe jako plnohodnotné bytosti, pozitivního ovlivnění sebevědomí a sebehodnocení postiženého, obnovení komunikace s okolním světem.

Felinoterapie využívá vrozeného daru empatie, intuice a léčivé energie kočky. Jsou schopné odnímat bolest a utrpení a pomáhají najít ztracenou životní rovnováhu. Kočka je introvert, samostatná osobnost s vlastním názorem a individualitou. Z toho důvodu může léčit i v omezeném prostoru, protože kočka si vystačí a postará se o sebe sama, a ještě dokáže vyzařovat pozitivní energii. Kočka není falešná a ani zrádná, jak někdy říkají lidé, kteří je neznají. Naopak dokáže milovat bezvýhradně a je jen svá.

K rozšíření povědomí a legislativnímu ukotvení felinoterapie se aktivně snaží přispět organizace Kočky Praha a také se snaží zajistit její dostupnost. Felinoterapeuti se věnují zejména seniorům, dětem z dětských domovů nebo lidem s mentálním postižením. Terapie s kočkami klientům přináší nejen radost, ale také zlepšení jemné motoriky a celkové uvolnění. V rámci terapie kočka dochází za svými klienty a pomáhá. Ovšem nejlepší je s ní žít.

My také žijeme u své kočky. Sára je moc hodná, rozumí všemu, co jí člověk říká, odpovídá, pokud kladu otázky, možná proto, že jsme ji měli od koťátka v covidu a byl na ni čas. Je na mě hodně závislá, takže když jsem byla delší dobu pryč, mému muži utíkala a pak čekala před vraty domu a vyhlížela mě. Chodí sama ven, ale většinou se drží na zahradě. Když je dlouho venku a já ji zavolám jménem, přiběhne hned. Někdy se jí ale nechce, tak se schválně courá, a jde co noha nohu mine. Není to pes. Jen je trochu asociál, ale to Britky bývají, už máme druhou, jen má vzácnější barvu černou želvovinovou.

Sára to má ještě těžší, zřejmě během covidu získala dojem, že jsme na světě jen my tři a před cizími lidmi utíká. Návštěvy jsem jí začala představovat jménem. Když jsem kamarádce řekla, že jí musím Sáře představit, smála se mojí naivitě. Sára před ní utekla a já ji chlácholila, ať nebojí, že je to Bára. Po tomhle uklidňování za chvíli přišla za námi a sama se k údivu kamarádky představila. Teď už stačí říct jméno toho, kdo má přijít a koho má ráda, vyběhne ven, sedne si a s hypnotizujícím pohledem kouká netrpělivě na zahradě na vrátka a pak příchozího nadšeně vítá. Umí to i kočky nejen psi dát najevo radost. Mohla bych vyprávět dál, ale to už by byl další příběh.

když zasadíš anděla...

bude žít dál. O tom jsem se zmínila již v rozhovoru, který jsem psala, proto jsme anděla zasadili.

Anděl, kterého vytvořila kamarádka, je často na blogu na fotkách. 

Když zasadíš anděla do země, začne žít dál a to se stalo u nás. Začíná místy obrůstat, ale místo aby toho přibývalo, tak zelené naopak místy mizí. Létají na anděla dvě sýkorky a moc jim to chutná. 

Tak jsem včera rychle fotila, dokud tam něco je.

Mějte pohodovou neděli.

A ještě dvě fotky s kosem.

černý terorista se žlutým zobákem

Napsala jsem náš zahradní příběh, který teď prožíváme. Tak jej kopíruju i na blog. Foto můj muž.

Mějte pěkné dny.

Černý teror na naší zahradě aneb kos si myslí, že zahrada je jeho

Roztomilý ptáček, kterého každý rád uvítá na svojí zahradě. Roztomilý do té doby, než zjistíte, že vás terorizuje od rána do večera svým řevem. Ne, krásný zpěv to tedy rozhodně není.

Už to trvá víc než týden. Zpočátku to bylo jen z dálky a postupně se přibližoval blíž a blíž. V korunách třešně to byl ještě mírný teror, postupně se začal blížit a řval před námi a díval se nám do očí. Naše Sára je normálně velký lovec, i když se mi to nelíbí, beru to jako její přirozenost. A není to žádná malá kočička, je to velká Britka a minimálně dvakrát větší, než kočky běžně bývají. Sára však z pohledu lovce našeho černého teroristu ignoruje a jen jej pozoruje.

Po pár dnech ignorace Sárou si na ni začal dovolovat. Sára leží na sluníčku a kousek od ní kos poskakuje v trávě a řve na ni ještě s větší intenzitou, ale Sáru k činu nevyprovokuje. Vypadá to, že si říká, kašlu na něj, toho bych jen tak nerozkousala. Došlo to tak daleko, že kos začal na Sáru téměř nalítávat a nebojí se ani nás. Naopak promenáduje se v naší blízkosti v trávě a drze na nás kouká.

Jeho teror se však začíná stupňovat a dokáže řvát s velkou intenzitou, i když má žížalu v zobáku. To už je i Sára vzteky bez sebe a jde raději domů. Po pár dnech na to už nemáme nervy. Zřejmě jej vypakovali z jiných zahrad, ale my nemáme rádi násilí.

Můj muž začne zjišťovat, o co teroristovi jde. Prý buď má někdy v blízkosti hnízdo, zjišťovala jsem a nemá anebo na něj nezbyla žádná samička a nějakou volá. Už jsem na něj křičela: řekni, co chceš a já ti dám všechno.

Můj muž hledá na internetu rady, jak se kosa zbavit. Hned první rada je, pořídit si na zahradu kočku… Dobře, tak to bychom měli, tohle nefunguje. Sára se po něm občas vztekle ožene, ale nic se nezmění.

Teď můj muž objevil, že prý kosa odradí plastový černý havran, který se zavěsí na zahradu. Tak prý ho koupíme. Já nesnáším kýče a na zahradě už vůbec ne. Teď havran, jak hluboko jsem klesla. No jsem zvědavá, jak to bude dál a zda nás na počátku vítaný ptáček, dnes zmetek jeden, jinak mu neřeknu, opustí.

Na ptáčky jsme u nás zvyklí od podzimu do jara, kdy jsou u nás plná krmítka. Běžně se k nám slétá najednou okolo třiceti možná i více ptáčků a několikrát za den a pokud se stane, že jsou náhodou krmítka prázdná, sotva se ukážeme, začnou křičet a upozorňovat, že chtějí dosypat. Ale ani to hejno není tak hlučné jako jeden černý terorista. Když vidí, že můj muž jde s dózou s krmením, okamžitě zmlknou a čekají v keřích. Během dne dorazí i hrdličky, které hopkají po zemi a sbírají, co vrabcům či sýkorkám upadlo.

Malí ptáčci mají před Sárou respekt, protože je nahání a chodí se krmit, když není v dohledu. Velké hrdličky ale jen pozorně pozoruje. Teď už nekrmíme, nás ptáčci navštěvují jen občas a jednotlivě ne v hejnech. Tak je musel nahradit malý černý terorista se žlutým zobákem.

barevná krása

No Holandsko to není, ale jsou krásné. Budeme ale asi muset zasadit nové, protože letos jich je nějak míň na zahradě. Je pravda, že jsou tady již dost let. Fotila jsem opět o svátcích, než odkvetou. 

Tak hezký barevný den dnes.

svítání s kulisou

Fotila jsem o svátcích svítání a dům, který se právě bourá, byl krásnou kulisou. Bude mi tam ale chybět. Zachytila jsem před časem i fáze bourání, tedy rozebírání střechy.

Sára včera ani doma ani venku čeká na návštěvu a pozoruje, co děláme. Vypadá, jako by chtěla vybírat za vstup. 

Hezký den všem.

humor na duben

To je pánové... A dámy.

Slunce hřeje, Kytky smrdí, ptáci řvou, skrz samý kuřata není kam plivnout...

Jo jo jo... jaro je tady

Tak  humor pro dnešní den aneb do nového dne s úsměvem. Snad vás dnešní výběr opět rozesměje. Hezké svátky.

Na závěr výjimečně citát, který mě zaujal. A ještě něco. Před 10-11 lety jsem na blogu psala, proč nemám ráda Velikonoce. Teď před pár dny jsem psala článek znovu a byla jsem překvapená, jak moc je čtený. Pomohlo samozřejmě i to, že byl vybrán editory i na hlavní stránku Seznamu. Kdo máte chuť si přečíst i s komentáři, článek je tady a třeba se i se závěrem článku zasmějete.