blízká setkání

Miluji ty dny, kdy naprosto přestanu vnímat čas a zdá se mi, že od rána uběhly minimálně tři dny. Den naplněný zážitky prodlužuje život. Zažívám to celkem často, protože náš život je vše jen ne nudný. Je naplněný událostmi, i když ne vždy příjemnými. Ale i to patří k životu. Nakonec, kdyby nebylo srovnání, asi bychom ta šťastná období ani nepoznali.

Na Moravu jsem jela ve čtvrtek a vrátila jsem se v neděli. 

Nepočítám dny, páč mám pocit, že domů se vracím po deseti dnech.

Setkání první

S mojí nejbližší rodinou u příležitosti oslavy narozenin mojí mámy. Setkáváme se několikrát do roka, takže celkem plynule navážeme tam, kde jsme přestali minule.

Setkání druhé

Lázeňská léčebna vznikla v Hodoníně až po mém odchodu na studium do Prahy a teprve později po revoluci se z léčebny staly lázně. Nikdy jsem neměla potřebu se tam podívat. Vlastně jsem si na to ani nevzpomněla, páč jsou stranou mého běžného hodonínského okruhu. Teprve nedávno jsem se dozvěděla o přilehlém krásném lázeňském parku, kde se každý rok konají něco jako řezbářské dílny, po kterých některá díla zůstávají, aby zdobila park. Parkem se částečně můžete projít prostřednictvím fotografií. Je nádherný, a tam jsem si poprvé pomyslela, že ano průmyslové město může být i lázeňským. Dopolední procházka byla pro mě zajímavá i tím, že jsem poprvé pozorovala naši dceru fotografku při práci. Snažila jsem se ji trochu fotit, ale bála jsem se, abych nevyfotila i objekty dceřina focení, na to nemám právo, takže fotky nakonec nejsou nic moc.

Setkání třetí

Oslava 80. narozenin. Schází se celá naše velká rodina a hlavně slovenská sekce. S některými jsem se neviděla víc než 11 let, některé jsem nepotkala ještě déle. Byly to krásné hodiny s dávno zapomenutými vzpomínkami. A chvílemi mi bylo líto, že žijeme daleko.