tohle v plánu nebylo

No aspoň ne teď. Sice jsme se už na naše ratanové sezení staré víc než čtvrt století dívali s despektem a říkali jsme si, že jej bude nutné časem vyměnit, ale nebylo to na pořadu dne. U nás se nábytek moc neničí, takže dokud jsme nedali sezení ven, bylo pořád pěkné a úžasné. Zvykli jsme si s mým mužem sedávat pod stříškou před vchodem do domu a velké sezení využíváme jen pro větší společnost.

No jo, dva "staříčci" na zápraží. Jako se sedávalo dřív. Už zbývá jen krmit holuby 😄😄😄

A nebýt facebooku, letos by nové sezení nebylo. Lítala mi tam pořád návnada velkých slev na zahradní a balkónový nábytek. 

Tak jsem se jen tak podívala v úterý, pak se podíval můj muž a hned ve středu nám ho přivezli.

Dost nám tento nový kovový usnadní práci. Je to snadnější údržba a Justýna to nebude používat jako škrabadlo, protože se jí nechce jít k jejímu škrabadlu do domu a tím pádem ho nebude devastovat. Navíc, když je prudký déšť, trochu naprší z boku, přestože je tam střecha, tak každou chvíli byl ratan i polštářky mokré. Takže asi tak bez plánu a impulzivně. No slevy jsou slevy. Nekup to.

Máme nové sezení a já mám tak nabitý týden prací, moc jsem si toho nabrala, nějak jsem si neuvědomila, že je to moc, tak jsem si ještě ani nějak neužila nové věci a já mám nové věci ráda.

A ještě něco nebylo v plánu.

Před rokem by mě nenapadlo, že už pravděpodobně nevezmu žádné svoje apartní lodičky na nohu a že se vrhnu z donucení na tenisky. Jsem mrňavá, takže mi trošku vadí, jak hluboko jsem "klesla". Ale koupila jsem si na webu příznačného jména Čas na boty, a to už opravdu byl, protože podpatky teď nosit nemohu, chodím špatně i bez nich, takže jsem si vůbec neměla co obout, dvoje první. Sice se nazývají tenisky, ale ty černé jsou z brokátu, takže se lesknou a není to úplně sportovní obuv. Dokonce mají speciální názvy podle typu, ale to si nepamatuji. Nejen že mi sedí úžasně, nikde mě neotlačily, ale ještě se v nich dobře chodí. Jen jsem na nižší úrovni. A byly ve výprodeji, takže na první vyzkoušení pro mě nezvyklých bot, to bylo radostné. Zřejmě loňská kolekce, ale je mi jedno, i kdyby to byla předloňská. Za cenu jedněch jsem získala čtvery.

Pár svých odložených a už zaprášených lodiček si tady fotím na památku. Nejsou všechny, ještě jich dost mám, přestože už jsem některé prodala a některé rozdala.

Poslední rok je obula pouze vnoučata bez ohledu na pohlaví a milují je. Tak je aspoň někdo využije. Babi, můžeme si půjčit ze shora tvoje botičky? Ano můžete, ale nepůjdete v nich po schodech, obujete si je až dole. Téměř při každé návštěva na lodičky dojde. Jediné, které neobují a ani já jsem v nich nemohla jít sama, jsou sandály od Jimmy Choo, které mi koupila dcera jako dárek do sbírky. 
Mají tak vysoký podpatek, že jsem je měla asi třikrát na sobě. 
Tak hezký večer všem.

P.S. Já hovořím o plánu, ale my vlastně nikdy moc neplánujeme. Jednáme většinou impulzivně. Plánování je na nic.