já, Justýnka...

Ahoj všichni, 

říkala mi panička, že se tady někdo před pár dny ptal, asi Lenka kočka, jak se mám. 

A panička si konečně uvědomila, že mi na blogu už dlouho nedala žádný prostor. 

Tak jsem tady dnes.

Mám se dobře, jen mě mořilo pořád horko a já se musela stěhovat po celé zahradě z kouta do kouta celý den. A jakmile byl stín u krbu, vlezla jsem si pod něj. No já vím, do zbytku popela. 

Panička mi málem říkala Popelko. No dalo mi to pak práci, než jsem se umyla, ale byl tam chládek. Jinak je moje oblíbené místo, když tam nesvítí slunce, na stole na zahradě. No ten už potřebuje teda po zimě fakt natřít. Panička už říkala, že to udělá, ale já vím, že nemá čas. Navíc má rozdělanou studnu, kde dělá mozaiku. Už teda dost dlouho. Já jí někdy pomáhám. 

I u toho mě fotila, takže vám to časem určitě ukáže, až bude mít hotovo. 

Jinak spím, a spánek je nejdůležitější, kdekoliv mě napadne. Často měním místo.

Včera jsme obě s paničkou, bok po boku, usnuly u televize na pohovce.

Takže jsem v pořádku a vlastně se mám moc dobře. Páníčkové mě milují.

Všechny zdraví Vaše Justýnka (nevím, proč mi panička pořád říká jezevec)... 

Mějte se krásně a já zase někdy přijdu.

Tělo od popela, ale Popelka to není... Už neví, kam by si lehla v tom horku. No ta bude vypadat.

😀