úterý 7. ledna 2020

evidentně nejsem vůbec normální...


A upřimně, je mi to naprosto jedno.
Majitelé koček jsou prý divní. Se svými zvířaty mluví týdně 3,5 hodiny. 
Aspoň je to v tomto článku.
Podle téhle analýzy, nebo co to je, mi vychází, že já nejsem teda normální vůbec. Já mluvím s Justýnou, když zrovna nespí, každý den a pár hodin to bude. Začíná to pozdravem ahoj každé ráno.
 Justýnino ahoj si teda musím přeložit, ale ahoj to je. Každé ráno, když vstane, kvikne úplně stejně na pozdrav. Vstává až dvě hodiny po mně, přestože se mnou spí a kvikne zase jinak, no já s tebou vstávat takhle brzo fakt nebudu. Když ráno nekvikne a mlčí, vím i ve tmě, že vstává se mnou.
Tímto to začíná. Pak následuje: chceš papat? Odpověď je jasná.
Po snídani: chceš bonbónky? A už jsi spapala? 
Odpovědi by rozuměl i ten, kdo s Justýnou nežije.
Fotku naší Justýny v peněžence, jako je uvedeno v článku, nemám. 
Vlastně tam nemám žádnou fotku.
Ale úplně si nemyslím a nesouhlasím s článkem, že se nějak extra lety změnil trend lásky k mazlíčkům. 
Já jsem žila se zvířaty, tedy většinou se psy, papoušky, veverkami a jinou havětí od svého raného dětství. A vždy to byli členové rodiny. 
Totéž měly naše děti, od psů, koček až po hlemýždě a myši, takže minimálně zvířata půl století k mému životu patří.
Nejen, že s Justýnou mluvíme oba s mým mužem, i když jemu trvalo o něco dýl, než jí začal rozumět, ale ona dokáže mluvit s námi. 
Je mi teda divné, páč já jsem ten, kdo se o ni stará, že Justýna k mému muži vzhlíží přímo nábožně, kouká mu neustále zbožně do očí a strká do něj hlavou, když ji nehladí.
Venku u domu má svoji židličku, takže když si tam sedneme, ona si okamžitě sedne na svoji. A běda, jak tam někdo něco odloží. Tak dlouho cupká okolo, až všichni pochopí, že ten časopis musí jít pryč, nedej bože něco jiného.
Je tak důrazná, že všichni okolo pochopí, že židle je jen její. 
Tak šup, koukejte to z mé židle sundat.
A tak sedíme na židlích v řadě jako v kině a Justýna se zapojuje do hovoru, protože je právoplatný člen naší smečky.
A jakmile někdo z nás odchází do domu, ona odchází taky. Hlavně, než jsem šli ven, ona chtěla z venku dovnitř, ale jakmile vidí, že my jdeme ven, musí také, i když se jí vlastně vůbec nechce.
Dnes ráno jsem narazila na facebooku na krásný citát. 
Jako by byl o naší Justýně.


A nemyslím jen kapsičky. Výjimku tvoří granule, ty papá všechny. 
Několikrát do týdne, pokud vařím maso, dostává kousky syrového. Patří to k její výživě, když myši nechytá. Někdy to masko slupne, ani se neotočím, dávám jí krásné libové, a někdy si k tomu čichne a odejde. 
Už jsem si zvykla ho nevyhazovat. 
Ona ho nechá několik hodin oschnout, a pak se na něj nezřízeně vrhne. 
Naprosto oschlé maso, které musí škrábat v krku.
Maso jí dávám na umělohmotném prkýnku, v misce ho prostě nechce, a když náhodou přijde návštěva a zakopne o to oschlé maso, otřese se odporem. 
Co to proboha je?!
No uznávám, vypadá to už nevábně, ale nech to, já to ještě sním s chutí.
A ještě se vrátím k tomu povídání. Narazila jsem na článek s videem, kde neslyšící muž adoptoval hluché štěňátko a naučil ho znakovou řeč. 
Proč ne? I my doma někdy znakujeme.
Jo a nemyslím si, že se zvířaty mluví jen majitelé koček.



16 komentářů:

  1. Marti, myslím, že jsi úplně v pořádku. Taky bych si s Justýnkou povídala. Někdy si povídám i s Poldíkem. Snacha také dává kocourkovi odřezky syrového masa. A najíst dostanou i cizí kočičky, na schodech do zahrady je miska, kde mají bufet. Život s kočičkami je fajn. Vzpomínám na našeho Matýska, dodnes mně mrzí, že kvůli alergii u nás nemohl zůstat. Pokud to jde, tak se ráda pomazlím se zvířátky u známých. V neděli jsem si to užila se Žolíkem, pejskem naší švagrové. Na to, že mně předloni viděl poprvé a od té doby ne, se choval velice přátelsky. Je to velký mazel.
    Přeji Ti krásný den s Justýnkou. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, já vím, že jsem v pořádku, to byla jen nadsázka :-) Měj pěkný den.

      Vymazat
  2. Marti, blázni vypadají jinak.Já občas mluvím na kytky, mladí zase mají dvě morčata a mladší vnučka s nimi mluví.Se psem nebo s kočkou, to je ,,nolmální, Luďo,,.
    Mívali jsme psa, ten spal na křesle, ale jak slyšel, že jdu domů, otráveně slezl a šel na své místečko a byl naštvaný. Pánečkovi to bylo k smíchu.
    pac Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, já vím, to jsem psala záměrně s nadsázkou. Měj se krásně.

      Vymazat
  3. Zvířata jsou jediní s kým doma mluvím. Muž je většinu dne pryč, a tak si povídám se zvěří. Jo, a to že já se starám, krmím, léčím, češu a vyhezkávám a muž je ten ke kterému se všichni vrhají a s kým spí je i u nás.... a bylo vždycky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, nádherné slovo vyhezkávám, to si musím zapamatovat :-) Měj se krásně a o na těch chlapech sakra tak milují?!

      Vymazat
  4. Mluvím se svou čubičkou i s korelákem. Na zvířata se v naší rodině mluvilo a mluví. Mluvívala jsem i na králíky, muž si ťukal na čelo. Jednou slyším jeho baryton, říkám si, kdo to k nám zase leze, honem se češu, a on si povídá s králíčaty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, myslím, že se zvířaty mluvíme úplně všichni. Měj pěkný den.

      Vymazat
  5. Naše Kulička také s námi mluví. A manžel chodí s Kuličkou po zahradě, má ji na rameni jak to občas vidíme v pohádkách u čarodějnic. Přesně víme co chce k papání, jak zdraví, jak mluví na psy, jak na nás, jak na cizí kočky, jak chce do vany osprchovat, když chce ven. Já myslím, že je to normální. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, taky si myslím, že je vše v pořádku. Měj pěkný den.

      Vymazat
  6. No, tak já můžu těm bláznům předsedat, i když jde o psa! V peněžence ho nemám,ale telefon je fotek plný.
    Marti, moc zdravím a přeji hezké povídání s Justýnou! Jak bychom na ně mohli nemluvit, když je milujeme!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, přesně tak, mluvím na Justýnu pořád. Měj pěkný den.

      Vymazat
  7. My zvířecí mazlíčky doma nemáme, ale jak už jsem tady psala syn má fenku Báru a kocoura Pepu. Mluvím na ně, když tam jdu. To ani není možné otevřít branku a bez řečí je přejít, když tam sedí svorně vedle sebe a čekají, že jim dám nějaký pamlsek. :-)
    Hezký den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já myslím, že se zvířaty mluvíme úplně všichni. Měj pěkný den.

      Vymazat
  8. Marti, asi už jsem psala, že máme 5pochovaných čubinek.Byly to členové rodiny a taky když nespaly jsme na ně mluvili a jak rozuměly.Když jsme měli první tři, něco jsme slavili a přijeli k nám známí.Něco se upilo a všimla jsem si, že mě pořád sleduje rádoby kamarád mého muže.Když už měl upito, tak mě začal poučovat, že se ke psům chovám jako by to byli lidi a přeci psi jsou od toho aby hlídali.Tak jsem ho poslala do prdele.A už k nám nikdy nepřijeli.O Justýnce jsi napsala krásně.Přeci jsou to nsše zlatíčka.Eli nám opět roztrhala televizní program a my už se jenom smějeme.A až na dvě čubinky měly rády vždy muže a přitom jsem je opečovávala já.Eli se z něho může posr.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, i mě pobavila fotka Eli s roztrhaným televizním programem :-) Měj krásný den.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.