srdeční či srdcová záležitost aneb moje "sbírka"

Původně jsem sem chtěla dát aktuálnější příspěvek vzhledem k vyhlášené karanténě, ale všichni sbíráme informace, takže všechno víme. 
Jen na konci příspěvku dávám dvě upozornění, která mi poslala dcera a přijdou mi hodně přehledná, tak je tady vpasuju, protože mi přijde důležité, abych to poslala dál.
A teď k něčemu radostnějšímu. 
Když jsem vyhlásila tuto výzvu, netušila jsem, jak rychlé některé z vás budete a že se do vlastní výzvy přidám až jako šestá v pořadí.

Potěšilo mě to a ráda jsem si prohlédla vaše příspěvky a těším se na další. Výzva poběží do 22. března a po té dám celkový souhrn na blog všech vašich "sbírek" i sbírek.

Takže konečně moje malá "sbírka" srdcí, jak už jsem psala, je zajímavá tím, že žádné srdce jsme si nekoupili, všechna se u nás prostě nějak octla a už jsme si je nechali.

Ta úvodní fotka samozřejmě není žádný domácí nalezenec, ale jablka ze zahradnictví.

Srdce jsem fotila na místech, kde jsou zavěšena, žádná jsem nesundávala, takže některá se fakt blbě fotila.

Tohle srdce se u nás objevilo vloni jako poslední. 
Je to dárek z knihovny, kde jsme s Bárou absolvovali autorské čtení z její knihy, ale tuhle storku už znáte.

Srdce, která visí v obýváku, myslím odložila naše Tereza.

Tohle bílé dřevěné srdce mám možná nejraději. Visí na zrcadle v předsíni, opět odloženo našimi dětmi, a když čistím zrcadlo, musím dřevěné bílé srdce hned zavěsit zpátky. 
Neskutečně tam totiž chybí.

V kuchyni visí závěs se srdcem, který jsme dostali oba s mým mužem od mojí bývalé asistentky a potažmo kamarádky. 
Můj muž mi musel přidržet záclonku, abych mohla vyfotit, ale proti oknu to stejně není nic moc.

A poslední visící srdce. První v kuchyni u lednice, nevím vůbec, kde se vzalo. 

To druhé v předsíní od Báry, která šla nakoupit a koupila mi jen tak srdíčko k Velikonocům, protože se jí líbilo. Normálně si nic nedáváme.

Tohle jsem v plánu při vyhlášení výzvy fakt neměla. Inspirovala jsem se u Blondýnky, takže ještě přidávám takový pelmel. Všechna srdce jsou darovaná anebo odložená našimi holkami. 
To mrňavé srdíčko ze zlata s říční perlou, které už nemá řetízek, vůbec nenosím a vzpomněla jsem si na něj teď. 
Dal mi ho můj muž jako dárek tak před 30 lety.

Tenhle náramek jsem neměla nikdy na sobě. 
Dala mi ho máma mého muže pár měsíců před tím, než "odešla".

Tenhle náhrdelník odložila už dávno naše Tereza a já ho před pár lety ještě nosila. 
Byl to pro mě takový zimní náhrdelník na svetry. A vlastně právě na tenhle jsem si vzpomněla, když Blondýnka zveřejnila svoje šperky.

Tak mějme všichni pokud možno klidné a zdravé dny. A jsem moc ráda za naše malé virtuální společenství. Možná víc, než kdy jindy.
Situace je vážná, nikoliv však zoufalá.