v dešti

Už třetí den "chčije a chčije". 
Anebo jak říká moje mamka, "soplí a soplí"... 
Tenhle příměr možná vystihuje intenzitu deště u nás nejvíc. 
Žádný prudký déšť, ale zahrada se zalévá intenzivně.
Déšť vítám, i když jsem zaznamenala některé tragédie, které voda přinesla. 
Neumím si představit bleskovou povodeň, která v mžiku zaplaví místnost a člověk se nemůže zachránit, jako se stalo na Olomoucku.
Někdy fotím i v dešti. Lákají mě ty krásné dešťové perly, které jsou krásou okamžiku. No tentokrát to teda moc neplatí, protože prší tři dny v kuse, takže ta jepičí krása drží trochu déle. 

A ještě přidávám vlčí bob lupinu i s textem, který jsem už zveřejnila na facebooku. 

Evidentně je svět ještě v pořádku. Nás nepotkávají běžné a očekávatelné věci v životě a evidentně ani nebudou. Přiznávám, že co se týká rostlinstva, jsem naprosto negramotná a diletant, kytky nepoznám a ani názvy si nepamatuju. Nevadí mi to, prostě tento druh inteligence mě minul a moje úroveň znalostí končí s růžemi a pivoňkami. Jakou já jsem měla radost, když jsem letos poprvé objevila tuhle kytku, která roste bez nějaké péče jako plevel, krásně kvete a už je větší než já. Obdivovali jsme oba s mým mužem do včera, než naši radost zakalila poznámka: hele, já jsem teď četl, že tu naši lupinu nenávidí celé Česko, je to prý už všude na každé louce a nedá se toho zbavit. Něco jako ta žlutá potvora.
Ježíši, já si připadám jako Cimrman... Teď tady byl...

A krásně rozkvétá předposlední keř růží. Akorát nechápu, když jsem na podzim ostříhala do tvaru, kde to je letos? Působí na mě naprosto chaoticky. 
Ne, nemám ráda na zahradě tvary podle pravítka, to je nepřirozené, ale tady trochu míň chaosu by neuškodilo. No teď jsou všude poupata, tak do toho zasahovat nemůžu.
Ten poslední, co jsem se před týdnem tak oškubala, protože začínal planět, možná letos nerozkvete. 
Dnes je to vše. 
Čekám, jestli přestane pršet a my se budeme moci vydat za reportáží. 

Mějte pěkný den.