kde je Sárinka aneb nedělní setkání

Už jsem tady psala několikrát, jak je těžké najít termín pro setkání s celou rodinou, a i když se najde, vůbec není jisté, jak to dopadne. Tentokrát ovlivnil naše nedělní setkání rodiny covid i příprava a zkoušení na blízkou premiéru. 

Nicméně setkání jsme si užili i v úzkém kruhu rodinném se synem a vnoučaty Luckou a Tomášem a já z toho zase budu dlouho žít.

Tentokrát jsem nefotila nic. Lucince se ovšem povedlo nafotit naši Sáru při schovce, mně se to za poslední půl rok nepovedlo ani jednou. Buď není vůbec vidět anebo než dorazím do tělocvičny s foťákem, hned změní polohu, protože se musí podívat, co dělám.

Teď malý příběh o této schovávačce, kterou si Sára sama vymyslela. Tuhle beruškovou dečku dostala jako koťátko předčasně k vánocům a není to dečka pro miminka, ale opravdu pro malé koťátka. Na fotky se můžete podívat tady u článku to mělo být pod stromeček. Vloni jsem chtěla už tuto hračku, o kterou rostoucí Sára ztratila zájem, darovat dál stejně jako jiné věci. 

Než jsem to stačila udělat, volá mě můj muž, ať se jdu podívat. Sára je schovaná pod beruškou a dokonce se s ní pohybuje a vypadá jako želva s krunýřem.

Jak se tam dostala, směju se.

Vůbec nevím, hraju si s ní a začala se mi schovávat za pohovku a i jinde a najednou objevila schovku pod beruškou. A tahle hra ji neopustila, schovává se tam pořád, občas vyskakuje a zase se schová, Tak jsem se rozhodla nechat jí to. 

A miluje, když volám: kde je ta Sárinka? a občas vykoukne: no přece tady, ne?

Vyprávím to v neděli dětem, protože se ptají, jestli si s beruškou hraje.

Sárinko, ukaž nám to, volají děti.

Sára chvíli kouká a pak pochopí a schová se. A je tam schovaná opravdu dlouhou, i když děti volají, aby vylezla. To určitě, chtěli jste to, tak to máte a já nevylezu.

Vyleze teprve, když od ní odejdeme. Už nemá komu hrát divadlo.

A teď ty fotky, které se naší Lucce fakt povedly.

Mějte klidný den.

P.S Jiřinko, děkuji za nabídku. Píšu ti email.