kosí staccato

Včera po týdnu konečně ticho. Celý týden se od božího rána od čtyř hodin do pozdního večera ozýval ze všech stran našeho domu výhrůžný ptačí pokřik, který byl slyšet i po celém domě přes zavřená okna. Křik probíhal v jednom kuse jen tak občas s minutovou přestávkou, která asi sloužila k nadechnutí.

Dlouho jsme nevěděli, čí přízeň či spíše nepřízeň jsme si zasloužili. Můj muž od začátku tvrdil, že je to kos celý černý. My se Sárou jsme viděly ptáka hnědého, který byl po pár dnech už tak drzý, že si sedl kousek od nás a řval přímo na nás. Už byl i náš velký malý lovec z toho rámusu vyděšený a rozhodně by je nelovila.

Těžko se tenhle teror popisuje, ale bylo to šílené. Už jsme načítali, co to je. Nakonec jsme zjistili, že je to skutečně kos samec a samice, proto jsme se neshodli na barvě. Říkali jsme si zpočátku, že chrání mláďata, upozorňují na nebezpečí, v tomto případě na Sáru. Ale vzhledem k tomu, že lítali všude kolem domu a Sáru vysloveně vyhledávali, i když se před nimi skrývala, tak si nejsem jisté proč ten šílený řev.

Včera byl konečně po týdnu naprostý klid a byla to úleva i pro Sáru, která se do té doby schovávala u domu anebo pod houpačkou či u mých nohou a pozorovala děj s výrazem v očích: proboha, co se to děje!? A občas ještě pomáhalo uklidnění, že se nic neděje, tomu rozumí, ale těžko můžete někoho uklidňovat, když jste sami rozhození.

Můj muž oba kosi naháněl s foťákem a pár záběrů se mu povedlo ulovit.

Ale byl to pro nás docela nepříjemný zážitek. My, kteří zachraňujeme ježky, ptáky, prostě zvířátka, jsme už zoufale řvali, že je zabijeme, můj muž, že je zastřelí apod. Nikdy bychom to neudělali, ale nervy už jsme měli na pochodu.

A to máme zpěv ptáků, který se u nás ozývá každý den, rádi. 

Tak včera bylo naprosté ticho. Nebylo vidět žádného ptáčka zpěváčka. 

Dnes ráno je opět naprosté ticho a člověk by nevěřil, jaká to po týdnu bude úleva. Ten výhrůžný křik kosů byl děsivý a děsný a člověk se před ním nikam neukryl.

Jestli to byla skutečně ochrana mláďat, tak jsem říkala, konečně si zacpou zobáky, musí krmit. Ale dočetla jsem se, že řvou, dokud mláďata nevyvedou, do té doby křičí a upozorňují na nebezpečí. 

Můžu se jen domnívat, že to tak skutečně je či bylo. Ale vypadá to, že se asi ulevilo i ostatním tvorům, protože dnes nezpívá vůbec nikdo.

Mějte pohodový den pokud možno tichý a bez hluku. 

P.S. Já se musím přiznat, že ticho nemám vůbec ráda. V autě musí hrát rádio a ráno, první co udělám, zapnu počítač a na něm zapnu televizi s nějakým nenáročným kriminálním seriálem a u toho k údivu všech pracuju a píšu. Nikdo to většinou nechápe, ale já bych v tichu neudělala vůbec nic. Ale tohle bylo i na mě moc.