jsem vyzobaná slunečnice

Proč vyzobaná slunečnice? Necítím se tak, nicméně stovky se nedožiju, takže hypoteticky jsem již na druhém břehu. Prý v mém věku mě už nikdo nebude hledat, pokud se ztratím a kolo o mě také neopřou. Je  otázka, proč bych měla chtít, aby o mě někdo opíral kolo, panebože! Nicméně ještě se neděsím pohledu do zrcadla a mužské oči na mě také ještě spočinou, tedy oči staršího data. Ještě v létě jsem zažila připomínku z mladých a krásných let – troubení auta a po té zvednutý palec!! Užila jsem si to, i když  kdybych sundala ty velké sluneční brýle, kdo ví... Takže oprava: tak trochu vyzobaná slunečnice.  Pár leských zrníček ještě mám. I po ránu se poznávám a říkám si, že to ještě není tak špatné a mám se ráda. Ovšem vše se změní, pokud si nasadím brýle na čtení, to si říkám: fuj ty potvoro, kde ses tu vzala? :-) Takže z toho vyplývá, při pohledu do zrcadla si nenasazujte brýle, pokud nejsou růžové. Bez brýlí jsem pořád mladá a krásná plná lesklých zrníček:-)