justýnka

Velmi chytré a hodné zvíře, které si vybralo svoji rodinu a místo k žití samo, jak jsem již psala zde domácí mazlíčci a jiná milovaná havěť. Od té doby s ní zažíváme samá dobrodružství a komické situace. Justýnka se dokáže domluvit a říct si o vše, co potřebuje. Komentář k fotografiím asi není nutný, ale přece jen: No promiň, já už jsem Ti musela shodit ten kufr s prací z psacího stolu, páč si už nebylo kam lehnout... a nakonec v tom kufru k notebooku je to lepší :-).
Občas však hned nepochopíme, co nám sděluje, protože používá většinou svoji zvláštní posunkovou řeč, potřebovalo by to překladatele. Z domu máme ven na zahradu celé prosklené dveře a ona, pokud chce domů, dokáže zaklepat, ale ten výraz, který je vidět za těmi dveřmi: panebože toto trvalo, už mám od klepání úplně odřenou packu.
Ovšem z druhé strany dveří provádí ještě zajímavější věci, pokud vidí, že jsme venku a ona je doma. Postaví se na zadní a v plné své kráse zvící velikosti jezevce začne do dveří bušit oběma packami. Pokud se však domníváme, že to znamená jediné, že chce za námi ven, není to vždy pravda. Bohužel se nám ji v této výhrůžné pozici nepovedlo zvěčnit, protože zkuste stát dlouho na zadních, když normálně stojíte na čtyřech?. Když si můj muž dával před pár dny ráno na zahradě kuřáckou a už po třetí otevřel na výhružné klepání malými pacičkami dveře se slovy no tak pojď ven, nebylo to přesně ono. Justýnka byla celá šťastná, když konečně pochopil a šel za ní do domu a ona ho mohla přivést k úplně prázdné misce s výrazem: panebože, tys mi nedal snídani !!! No ještě že nedokáže mlátit tou miskou :-)
Když jsme se sem nastěhovali, chvíli trvalo než jsme se dostali, tedy respektive můj muž, k opravě plotu, který sousedí se starým mlýnem. Mlýn je sice krásný, ale trochu ruina, takže tam nikdo nebydlí. Je na prodej už dlouho, takže nám neopravený plot ani moc nevadil. Počítali jsme s tím, že jej uděláme nový, ale situace se změnila a na nový nebylo. Mezitím se naučila Justýnka chodit přes ten plot k sousedům na zahradu. Když už bylo jasné, že na nový plot nebude, můj muž jej opravil. Ale bohužel špatně. Zoufalá Justýna běhala kolem plotu a hledala otvor, kterým chodila na výlet. Byla velmi nervózní a v podstatě s námi nemluvila, protože pochopila, že my jsme strůjci jejího neštěstí. Vydrželi jsme to jen pár dní.
Na můj návrh jsme porušili pravidla sousedského soužití :-) a můj muž vystřihl plot a vytvořil inteligentní umělou, ba přímo uměleckou díru, tedy otvor do plotu. Jinak to prostě nešlo. Pak ovšem ještě musel naučit Justýnku, že je to nový vchod na zakázané území, protože to nebyla přesně ta díra, kterou tam měla ona předtím a ani nebyla na stejném místě. A ještě, aby to měla pohodlnější, k díře jsme postavili bednu, kam uklízíme polštáře z našeho zahradního sezení (hodila se tam).
A Justýnka? Je celá šťastná, když tam zase smí. Jen, když přijedou sousedé jednou za měsíc posekat trávu, letí za mnou celá rozrušená a vrtí vztekle ocasem a je úzkostná a já vím, že mi říká, někdo mi vlezl na mé území. Nikdo jí nevysvětlí, že není její a tím nově vyrobeným otvorem jsme ještě vlastnictví prostor potvrdili. No doufám, že se to dlouho neprodá, ne to je ošklivý, to sousedům nepřeju, ale na druhou stranu určitě to bude chvíli trvat, než se tam začne něco dít, páč nevím, co by ten náš jezevec dělal :-)