dnes ve znamení plechu a mědi

Naše dnešní již celkem pravidelná sobotní výprava na farmářský trh, kde jsme nenakoupili čerstvé krůtí maso, které jsme měli v plánu, protože dnes měli prodejci absenci, skončila v JYSKu.
U nás totiž asi před měsícem nebo je to možná už víc, otevřeli nový market a chtěli jsme se tam už dávno podívat. Pro inspiraci jsem včera brouzdala na netu, abych věděla, co nepostradatelného mají a bez čeho nemůžeme být :-). Objevila jsem úžasné plecháčky na plot a zamilovala jsem se do nich. Už s tím záměrem, že budou naše, jsme si na trhu mimo malin koupili i petúnie, abychom do plecháčků měli co dát.
Jsem ráda že jsem se připravila, páč já nákupy nesnáším a byla jsem překvapená, jak velký market v malém městě je. Plecháčky bez jasného plánu bych vůbec neobjevila. A uchvátili mě, trochu připomínají, sice jen vzdáleně, styl Provence. Líbily se i mému muži. On šel však po něčem jiném. Solární svítidlo, tedy lucernu jsme chtěli k naší fontánce už dávno. Objevil tvarově moc hezkou lucernu, ale byla stříbrná. Byla v akci, levnější o 50%, a to byl také jeden z důvodů, proč mého muže zaujala :-) Copak tvar se mi líbil, ale proboha ta stříbrná barva ....! Ta na zahradu nepatří. Takže jsem začala protestovat, ta tam bude svítit, jak psí ..., ale vlastně já to řeknu na plno. Jako psí koule :-) Můj muž to uznal, ale protože jsem viděla, že se nechce od regálu s tímto druhem zboží hnout, začala jsem navrhovat jiné varianty, sice méně atraktivní, ale neviditelné a takovou představu jsem měla já. Něco hezkého, co však souzní se zahradou a bude tvořit jednolitý monolit. Nechtěla jsem zažívat, až si ponesu ranní kafe, první co uvidím, lesklou stříbrnou a velmi nápadnou potvoru. Mám ráda, když vše tvoří celek, ať už se to týká mého outfitu, či našeho bydlení a nevyjímaje samozřejmě zahradu. Nic by nemělo být v popředí či v hlavní roli.
Odešla jsem netrpělivě jinam prohlížet si plechové truhlíky, jestli se mi náhodou nehodí víc, než plechové květináčky. Ne, nehodily. Můj muž se od solárních světel však nehnul, pouze krátce, když jsem jej přizvala ke konzultaci týkající se otázky truhlík anebo květináčky. Vrátila jsem se tedy k němu a říkám, víš, je úžasná, ale kdyby měla jinou barvu. Víš, jakou myslím, aby se hodila do zahrady. Myslíš měděnou? Něco takového. Koukám se do regálu, všechna světla měla vystavena, přesto jsem pátrala a objevila. Úplně stejnou jen s patinou, tedy skoro měděnou a říkám, vidíš, to je přesně ono, co jsem myslela. Ovšem ta byla za plnou cenu.
Naší zahradě však velmi sluší a snadno se přehlédne. Tvoří monolit s celým zátiším.