noční pohled

Včera večer jsme se s mým mužem zapovídali do noci u růžového vína. Možná za to mohlo víno, ale noční zahrada mě lákala. Noční pohled je přece jen jiný. Schválně jsem nerozsvítila velké světlo, které osvětluje většinu zahrady a objevovala zahradu jen za pomocí solárních lamp. Působila víc tajemně.
Co se týká focení, jsem míň než amatér, jsem žáček prvňáček. Kouzlo focení jsem objevila teprve nedávno. A i když nemám kvalitní přístroj, focení v noci jsem neodolala. Vše, co jsem viděla, jsem ale zachytit nedokázala.
Justýnka mi u focení asistovala, ale nakonec toho měla asi dost, tak se otočila zády k objektivu a dělala, že mě neslyší a že se v širokém dalekém okolí nikdo tohoto jména nevyskytuje :-).
Je to velmi hodné zvíře, které na zavolání přiběhne, no přiběhne, někdy se courá a jde co noha nohu mine, když se jí opravdu nechce. Je hodná přirozeně povahou, není to výchovou (už jsem někde psala, že si nás vybrala jako dospělá a opustila svého pána jako nechtěná), ale když chce, stává se z ní socha a vypadá, že by potřebovala naslouchátko a to bylo právě včera.
Na závěr jsem zvěčnila osvětlené okno do kuchyně a dárek, který jsme dostali od mojí přítelkyně a to klec na nic a na cokoliv. Zatím je tam jen tak naaranžovaná živá kytka, která se vešla, ale klec ještě čeká na svou životní roli.
A já ji pro ni teprve hledám.

malinová

Dnes sklizena první "velká" úroda malin, když nepočítám tři maliny před týdnem, které jsem použila na ozdobu ovocného dortu. Maliny jsme zasadili nově letos, tak mám docela radost z těch deseti malin, nebo kolik jich je :-)  No, na koláč to asi nebude.
Takže dnes malinová jen tak.

za chvíli bude zvonit

Tak se jmenuje tematická stránka, kterou jsem tvořila a která mi vyšla tento týden v deníku, pro který pracuji. Při pohledu na zahradu mě však najednou napadlo, že s koncem prázdnin vlastně bude za chvíli "zvonit" podzim, takže rychle ještě zachytit rozkvetlou zahradu a dozrávající maliny pro potěchu.
Zní to trochu pesimisticky, ale tak to nemyslím a ani necítím. Jen jsem chtěla ještě tu rozkvetlou krásu zachytit. Podzim mi nevadí, má svoje kouzlo a už se těším na oheň v krbu.

Dnes ještě přidávám ve zkrácené verzi článek, který jsem pro tematickou stránku psala a zachycuje některé vzpomínky na první školní den z mého okolí, tak snad stojí za zaznamenání i na blogu.

Jaký byl Váš první školní den?

V dnešní době máme možnost svobodné volby. Můžeme si zvolit pro své děti školu, která nám vyhovuje nebo spíše by měla vyhovovat naturelu dítěte. Dříve možnost výběru v podstatě nebyla. S mým mužem jsme vybírali dětem základní školy ne dle druhu, ale podle dobrého jména školy. Tenkrát to bylo o učitelích a ředitelích škol, jinak výuka byla všude ze zákona stejná. Naše děti jsme tedy i tenkrát za dobrou školou vozili, i když dostat je jinam než příslušně v místě bydliště bylo docela složité.
Dnes je vícero možností. Státní základní škola, soukromá škola s různým zaměřením, např. na výuku jazyků, základní škola logopedická, sportovní základní škola,  montessori škola, škola waldorfská apod. anebo můžeme učit děti doma, ale pokaždé dítě přesto zažije první školní den. I pro moji vnučku za chvíli poprvé zazvoní.
Já si svůj první školní den nepamatuji, asi to nebyl tak úžasný zážitek, aby mi utkvěl v paměti. Moje kolegyně si vzpomněla spíše na igelitové pytlíky s mlékem, které se pilo brčkem. Vzpomínáte si? Ustřihnul se roh sáčku a strčilo se tam brčko a byla svačinka.  Anebo někteří experti ukousli roh a následně se celí polili. Ano, vzpomněla jsem si na tyto povinné svačinky také.
Testovala jsem svoje okolí, zda si pamatují svůj první školní den. Překvapila mě moje dcera. „Pamatuji si to naprosto přesně, to se nedá zapomenout. První školní den a první zvonění a já jsem se hned postavila k údivu všech prvňáčků ve třídě. Dostala jsem první pochvalu od paní učitelky.“  Děti jsem na vše nové vždy připravila, takže dcera věděla, že při zvonění ve škole se musí stát.
Moje známá si vzpomněla, že první školní den velmi plakala a do školy nechtěla, protože se bála, že ji tam maminka nechá.
Jiná moje kolegyně má opravdu moc hezkou vzpomínku na první školní den. V červených krátkých šatičkách s bílým lemováním a zlatými knoflíky a první otázka paní učitelky: kdo se do školy netěšil. Kolegyně ovšem myslela, že otázka zní: kdo se těšil, takže se jako jediná z celé třídy přihlásila. A první den byl zakončen ještě malým extempore při přechodu do družiny, kdy se kolegyně pošťuchovala, zřejmě plná dojmů, s novými spolužáky, až ji paní družinářka chytila za ruku se slovy: Tebe si budu pamatovat. I takový může být první školní den.
Takže všem prvňáčkům šťastné vykročení a jen samé hezké vzpomínky nejen na první školní den.

sobotní v růžích

Trhala jsem růže do malé vázy z původně malého růžového keříčku. Nyní už je velký a když mu necháme svobodu, mám obavy, že naše zahrada bude jeden velký růžový keř. Trochu jako u Šípkové Růženky.
Naaranžovala jsem růže do vázy a proti zrcadlům, která máme v kuchyni na zdi, mě zaujala hezká kompozice.
Takže dnes sobota v růžích.

trochu rodinný slang a trochu o výchově

Už tradičně se snažím na blogu zachytit slang naší rozvětvené rodiny a dnes pokračuji. Slovní spojení "Alánek zase sůví" mi přijde úplně úžasné a stojí za zaznamenání. Nevím, zda přiložená fotka dokáže přesně vyjádřit obrazem tento výraz, který používají rodiče Alánka, tedy moje dcera a její přítel, ale v podstatě to znamená, že nespí, nic nedělá, jen má vykulené oči - zkrátka "sůví". Pravděpodobně je to od slova sova, ale to si ještě musím ověřit :-)
Ještě jedna velká událost stojí tento týden za zaznamenání. Týká se vlastně výchovy. Naše tři děti jsme s mým mužem vychovávali stejně a od raného věku jsme je učili i stejné návyky. Přesto se stalo, že náš nejstarší syn chodil na nočník již v roce a obě holky si daly velmi načas a tento úkon zařadily do svého života až po dvou letech. Ještě vlastně ve dvou letech vypadaly obě jako včelka Mája s vycpaným pozadím. Moc jsem to tenkrát neřešila, nechtěla jsem děti znásilňovat, nechala jsem tomu volný průběh. V létě jsem vyndala pleny a nechala holkám jen kalhotky a to v podstatě pomohlo, aby mozeček zaznamenal, že chodit na nočník je příjemnější než počurané nožičky. Ale nijak to nikoho z těch tří nepoznamenalo :-)
Moje dcera se chová v tomto případě stejně, řídí se intuicí, (já rady dávám, jen když jsem tázána :-) ). Přestože vnučce byly v dubnu už dva roky, dosud se nočníku neustále vyhýbala, ale nikdo z nás to neřešil. To přijde náhle a najednou, říkala jsem. A stalo se před pár dny a vnučka už chodí sama na nočník i bez nutného ohlášení rodičům.
A před pár měsíci jí bylo slíbeno, že jakmile se vyčůrá do nočníčku, hned se zavolá babičce a pochlubí se. Na víc měla slíbeny gumové medvídky jako odměnu. Stalo se tento týden, první vyčurání, první medvídek a okamžitě hláška na maminku: babičí haló. Takže mi hned volala a ukazovala do telefonu, nutno podotknout, že videotelefon nemám, plný nočník se slovy: babičí fuj.. Měla jsem z toho pokroku, je to celkem velký milník v životě malého dítěte, upřímnou radost a bylo to na mě určitě znát.
Od té doby volá trůníc na nočníku po každém provedeném úkonu na mámu: babičí haló ( na medvídky úplně zapomněla) a  mě pak hlásí do telefonu: babičí, fuj. Mám pokaždé radost, jako když to bylo poprvé :-)
To mě i po letech utvrzuje v tom, že takto to má být brát dítě jako individualitu, žádné znásilňování a trápení, jen liberální přístup, ostatně stejně jako ve všem ostatním.Urputností pravděpodobně dosáhneme opaku, než je vysněný cíl,  Každé dítě je jiné a snažit se jej napasovat do nějakého mustru či nějaké předepsané normy nemá smysl. Kdo vlastně určil pravidla či normu, kdy má chodit dítě na nočník? Kdy se má posadit? Kdy má stát, chodit, mluvit? Vždyť jsme přece každý úplně jiný a  v dospělém věku se také chováme každý jinak dle svých schopností, možností či talentu. A upřimně "stádo" stejných lidí řídící se úplně stejnými pravidly mě trochu děsí.
Ostatně pravidlo, že kluci chodí na nočník o hodně později než holky, naše rodina velmi zásadně a to v podstatě dvakrát popřela.

zahradní proměny opět

Teď nemyslím proměnou, i když vlastně taky, ty krásně rozkvetlé oleandry, na které jsem čekala. Nepamatuji si rok, kdy jsme zahradu museli neustále měnit jako letos. V truhlíkách nám odešly úplně fuksie a nebylo to jen vedrem, protože jsme pořád zalévali a hnojili. Po vyklepnutí těch depresivních mrtvých květin jsme objevili pravděpodobnou příčinu. Něčím byly napadeny.
Takže opět měníme zahradu. Letos už po kolikáté?! No je to vidět na blogu :-) Už se to trošku prodražuje, ale i malá radost něco stojí.
Včera jsme se vypravili na trh a tajně doufali panebože, že ještě něco na výsadbu do truhlíků objevíme. Přece jen je ještě brzo a ozdobená okna máme rádi. Měli pouze astry, to sice není úplně náš sen, ale nakonec vypadají na oknech moc hezky a po těch uschlých rostlinkách, které trochu připomínaly Den Trifidů, je to velká paráda. Moc se nám to líbí. Doufám, že vydrží do podzimu, abych je vyměnila až za zimní výzdobu.
No změna je život a umělé proměny zahrady jsou letos zkrátka naše nutné hobby :-)

dnes z jiného soudku 2

Recepty na svém blogu neřeším, ne že by mě vaření nebavilo, jen už mám při naší celkem početné rodině "odvaříno". Bramborový salát se zadělával pomalu v prádelním hrnci, podobně knedlíky,. pekla jsem o víkendu třeba i 5- 6x, abych ty tři hladové krky v pubertě nasytila, takže nyní vaření není už moc moje hobby, i když prý vařím výborně. Občas mi ale nějaká specialita, svíčkovou přece každý zná, stojí  za zveřejnění jako třeba tady dnes z jiného soudku.
A dnes v tom vedru jsem si vzpomněla na lehce stravitelné jídlo, které už jsem léta nevařila. Protože to není úplně klasika, kterou vaříme všichni, rozhodla jsem se, že se podělím

Zapečená treska s rajčaty a paprikou
do máslem vymazané zapékací mísy položíme po celém dně kousky osolené tresky, zakapeme citrónem a dle libosti okořeníme libovolným kořením, já jsem dnes použila pepř tří barev, ale už jsem vyzkoušela i jiné koření
na tresku poklademe na kolečka nakrájená rajčata - měla jsem velká, stačilo jedno
po té dáme do mezer mezi rajčata na kolečka nakrájenou zelenou papriku - také my stačila jedna
trochu pokapeme kečupem, ale jen trochu
vše zalejeme asi čtyřmi rozkvetlanými vajíčky, po stranách mísy jsem ještě dala kousky másla
pečeme asi hodinu a půl
stačí asi na čtyři porce
podáváme s brambory, já jsem k tomu dnes dala šťouchané brambory, protože se mi trochu rozvařily (páč jsem na ně při jiné činnosti zapomněla).

Je to moc dobré jídlo a lehké a rychlé, žádné nádobí a rychlé zpracování, což je myslím nyní priorita a na talíři vypadá hezky.
Kdo vyzkoušíte, přeji dobrou chuť. Já už jsem si dnes pochutnala :-)

laskavý dotek

Tráva na zahradě připomíná saharu. No dala by se nazvat Saharou.
Naše Justýna zvící velikosti jezevce hubne vedrem před očima, ne že by jí to nesvědčilo. Piňďa, který je u nás na prázdninách, psala jsem v minulém příspěvku, nechce opustit svůj výběh a jen se líně chladí na dlaždicích, ostatně stejně jako Justýna, takže jsem se dostala opět do fáze matky na mateřské dovolené, která sleduje, jestli její "děti" jedí a porušuje všechny svoje zásady, páč je v tom vedru nutí do jídla a pití a to se nedělá. Ale nemůžu si pomoct. Sleduji množství snědeného obsahu kapsičky, granulí, či zelené pampeliška. Po té vyhazuji do odpadu, takže poslední týdny jsou nejdražší z celého roku. Nebo posledních let? To je jedno. Proboha ať jedí.
Justýnu neustále hledám, každý den a každou noc, protože se někde schovává a já si představuji, že vyčerpaná vedrem někde uvízla a nemůže ven a umře. Vždycky se vrátí.
Zkrátka, já pozitivní člověk jsem trochu v depresi, ale to se rouhám. Nevím opravdu, co je deprese...
Po tom všem jsem začala hledat nějaký laskavý dotek. A našla.
Zátiší s růžovými gerberami (koupil dnes můj muž tradičně s chlebem), sklenička dobrého chardonnay, kterou se trochu chladím a dodávám si večer pozitivní náhled na svět, rozečtená kniha Havel od Žantovského, která mě velmi baví, zapomenuté puzzle pejska, které tu nechala Lolinka od poslední návštěvy.
Ze zahrady poslední krásné okno s truhlíkem, všechny fuksie v ostatních truhlících téměř odešly, přestože zaléváme za studny a hnojíme, krásná studna s rozkvetlými květináči, závěsný květináč s milion bells ...
Opravdu laskavý dotek.