zážitky všeho druhu

foto Rosťa Čítek

Minulý týden byl nabitý zážitky, takže od čtvrtka do neděle večer mám pocit, že uplynulo tak deset dní. Zážitky prodlužují život.
Ve čtvrtek jsme měli zakončení pracovního projektu Řád srdce slavnostním vyhlášením vítězů v Divadle u Hasičů.
V tomto divadle jsem dlouho nebyla.
Vlastně nevím, jestli jsem v tomto divadle nebyla naposledy za Spejbla a Hurvínka. Trochu mi navodilo atmosféru na vzpomínání, protože s dětmi jsme do tohoto divadla chodili často. Lístky sice k sehnání nebyly, byly vždy hned vyprodané, ale já jsem si vyzkoušela, že když dorazíme těsně před představením, vždy nějaké vstupenky jsou - onemocnělé dítě apod.. Nepamatuji si, že by někdy nebyly.
Chodili jsme tedy na blind a měla jsem připraven vždy i záložní plán. Národní muzeum, jiné dětské divadlo - chodili jsme i do jiných, ale už si nepamatuji názvy snad jen Sluníčko.
Takže slavnostní večer mi připomněl minulost, i když nerada vzpomínám
O přestávce sice moje kolegyně sledovaly výsledky nějakého fotbalového zápasu, ale to mě, naprostého sportovního ignoranta, který sotva rozezná druhy míčů, možná to ani nebyl fotbal, naopak pobavilo.
Divadlo versus sportovní utkání - zajímavé spojení.
Večer jsme si užili se vším všudy.
V pátek dorazil syn s přítelkyní a my seděli a povídali do dvou do rána a druhý den se grilovalo.
Upozorňuji venku :-) Prý už je skoro jaro, tak co.
Ale konzumace proběhla v obýváku u krbu, aby nedošlo k omylu. Grilované maso chutnalo úplně jinak, než v létě. Po dlouhém grilovacím půstu to byl opravdu kulinářský zážitek
V sobotu odpoledne jsme s mužem hlídali vnoučata a já poprvé od Lolinky slyšela, že mě má ráda. A taky dědu má ráda. A postupně vyjmenovala maminku a tatínka a Alánka a taky "nošu". To je nový přírůstek - kočka, tedy kocour Vincent a slovo noša se mi moc líbí.
Možná tak začnu říkat naší Justýně.
Lolinka do této doby ještě neuměla slovně vyjádřit svoje city a Alánek mě s pusinkou dokořán celou oslintal a to několikrát, takže jsem de facto byla po pár minutách odlíčená, ale přízně jsem si užila naplno.
Neděle pokračovala ještě s vnoučátky již bez hlídání a večer nás čekalo divadelní představení  v režii naší dcery v rámci festivalu francouzského divadla viz pozvánka na blogu minulý týden.

Tím byla zakončena neděle velmi silným uměleckým zážitkem a mě pozdě večer napadlo, že opravdu uplynulo spoustu dní od čtvrtka.
V pondělí mi volala dcera na poradu s tím, že se jedná o naprosto neodkladnou záležitost.
Dojetím jsem měla slzy v očích nejen já, ale i moje kamarádka, která Lolinku vůbec nezná.
Lolinka ráno stojíc v okně několikrát volala: Babičí, pojď Lolinka, babičí pojď Lolinka.
Zkrátka zážitky všeho druhu.