Proměny zahrady jsem zachytila včera.
Jsou úžasné a rychlé.
Magnolie je zasypána spoustou pupenců, v loni byl jen jeden.
Má to být vlastně předmět doličný, kdyby se náhodou něco stalo, ještě mrzlo, tak abych věděla, že na květ bylo :-)
Změna mého života se odehrála dnes a není to apríl.
Když se mě ptala kamarádka před pár dny, respektive mi sdělovala, napíšeš o tom na blogu, řekla jsem ne.
Dnes přesto aspoň něco málo zachycuji.
Spíše pro sebe.
Vlastně jsem měla celý svůj profesní život velké štěstí.
Vykonávala jsem práci, která mě bavila a to hodně. Nemyslím, že to může říct každý.
Bavila mě i má dosud poslední práce v novinách a na víc zde byl ještě bonus v podobě mých úžasných kolegů a vím, že to není úplně standard.
Cítila jsem se v redakci jako doma v rodině a doufám, nebo tedy vím?, že mi tato "rodina" zůstane i v budoucnu.
V minulém zaměstnání na vedoucím postu jsem byla ráda za jednu spřízněnou duši a tu jsem měla a doposud mám. A přesto, že se naše posty trochu změnily, pořád mi říká "šéfe" :-)
Takže dnes jsem změnila od základu svůj život.
Sama, z vlastního rozhodnutí.
Ovšem za podpory svého muže a rodiny.
Včera mi skončila pracovní smlouva a já jsem se rozhodla, že novou přes přesvědčování svého skvělého nadřízeného nepodepíšu.
Možná se to zdá v mém věku "tak trochu vyzobaná slunečnice" odvážné, možná hloupé a riskantní, ale někdy nemůžete jinak.
Nebudu zacházet do podrobností.
Kariéra byla pro mě vždy důležitá a zajímavá práce také, ale nebyla na prvním místě. Po změně majitele byly už pro mě podmínky pro práci natolik nepřijatelné a vzala jsem si také k srdci slova mého muže "zdraví máš jen jedno", že jsem se rozhodla tento dosavadní pracovní život ukončit.
Ne sice s lehkostí, pláču pro svoji "redakční rodinu", pro svoje klienty, pro svoji zajímavou práci, nespím už několik nocí, ale rozhodnutí nelituji.
Budu mít aspoň teď pár měsíců víc času dělat "babičku".
Těším se a život ukáže, kam mě ještě třeba zavane.
Dnes mi promiňte tento příspěvek.
Zajímavé čtení to asi moc nebude, ale změny a proměny patří k životu.
To je právě život.
Pokud změny nelitujete, tak je to v pořádku, život běží dál.
OdpovědětVymazatTu zahradu máte pěkně zaměřenou na modrou a na žlutou :-)
Jarka
Děkuji a souhlasím: život jde dál.Jen musím přiznat, že to zaměření modrá a žlutá zrovna není naše zásluha. Kromě magnolie je vše po původních majitelích a stále mě to ještě po třech letech překvapuje, co se kde objeví. My zaměřujeme do barev od růžové přes červenou, modrou až do fialové. Žlutou na zahradě nemáme rádi a ani moc bílou, ale zlatý déšť jsme vzali na milost :-) M.
VymazatNejtěžší je se rozhodnout a potom je pěkné zjistit, že i to nové má co do sebe. Hezké dny a klidné noci Vám přeje Marcela.
VymazatMarcelko, moc děkuji za hezký komentář. Ano, rozhodnout se je nejtěžší. Snad už dnes budu klidně spát, protože jsem to uzavřela i tímto příspěvkem. Hezké dny přeji také Vám. M.
VymazatMilá Slunečnice, obdivuji vás, že se dokážete takto zásadně rozhodnout. Tipuji, že jsme podobného věku. Já jen v práci přežívám a doufám, že to ještě roky dva ještě vydržím. Moc vám fandím a věřím, že de tady dočtu., jakou úžasnou ptaci jste si našla. Zatím si pěkně babičkujte, to přece tsky stojí za to.
OdpovědětVymazatOmlouvám se za překlepy. Z mobilu mi to tak nejde.
VymazatVěrko, moc děkuji za povzbuzení. Ano, jsem podobného věku a obdivuhodné není nic, někdy to jinak nejde. A každá práce, která se dělá s láskou je úžasná, takže uvidím. Ještě jednou moc děkuji.
VymazatMockrát v životě se mi potvrdilo, že když něco končí, pak na mě čeká něco nového. A v naprosté většině je to -nové- ještě lepší.
OdpovědětVymazatMarcelko, děkuji za povzbuzení. Mám zkušenost, že nové nemusí být vždy lepší, jen je jiné, ale někdy se nejde jinak rozhodnout.
Vymazat