nabitej den

Dnes o kulatinách, malování a divném stromě.
V pondělí slavil můj muž 60. narozeniny.
No slavil, oslava se nám nějak zvrtla.
Naštěstí velkou oslava i s dárky a veškerou parádou chystáme na sobotu ve velkém rodinném kruhu.
Už v neděli se můj muž rozhodl, že konečně vymalujeme obývák.
Pomoc při malbě mi totiž slibuje několik měsíců a já už jsem se i přestala připomínat.
Malíř pokojů jsem tedy u nás odjakživa já.
Nemáme rozděleny "správně" genderové role, takže já sádruju,  maluju (tato práce muže irituje), věším obrazy...
Můj muž seká dříví, staví zdi, opravuje pračky a myčky a občas žehlí a někdy vaří.
Na obývák jsem si však sama netroufla, protože je opravdu velký a navíc jsem chtěla zachovat dvoubarevnou variantu a na to chlapa potřebuju.
Já bych totiž z té lepící pásky na zeď nablila vanu a po té dostala infarkt.
No, při lepení pásky byl na tom můj muž podobně a některá sprostá slova jsem ani neznala.
Ale vrátím se k pondělnímu dni.
Ráno jsem oslavenci popřála, a protože se vzbudil brzy (nemůže si zvyknout, že má dovolenou a stejně vstává kolem čtvrté ranní), zavelel: jedeme.
Barva, kterou jsme původně vybraly se sestrou při některém z našich vinných dýchánků, nebyla nikde v okolí k mání a jet kvůli ní do Prahy se nám nechtělo.
Můj muž objevil na internetu v Roudnici nad Labem míchárnu barev, a tak cíl cesty byl jasný.
Vzala jsem si se sebou rámeček na fotografie, abych si kýžený odstín zelené připomněla.
Vybraný krám nebyl moc velký, ale nevím, jestli jsem někdy nezažila tak profesionální a úžasně vstřícné chování.
Usazeni u stolečku plných čokoládových bonbónů a cukrovinek jsme se jali prohlížet vzorníky.
Tedy velké množství vzorníků.
Po deseti minutách jsem fňukala, proč nemají jen jednu zelenou barvu.
Neustále jsem přikládala rámeček a nemohli jsme se rozhodnout, který odstín bude ten pravý..
Nakonec rozhodnutí padlo a výsledek už dnes mohu říct, je úžasný.
Navíc doporučení levnější barvy, která lépe kryje, mě nutí dát firmě Colorway Barvy laky deset hvězdiček.
A dalších deset za naprosto neobvyklé chování.
Do krámu vejde paní s kýblikem od omítky a k jejímu zklamání se dozvídá, že tuto značku bohužel v nabídce nemají a použít jinou by bylo velké riziko.
Vedoucí či majitel prodejny, nevím, zvedl telefon a volal ke konkurenci, aby zjistil, kde je potřebná značka omítky dostupná.
Paní spěchala za zedníky a nemohla čekat na objednávku do druhého dne.

Odjížděli jsme z této oázy klidu, profesionality a respektu k blbcům, kteří nevědí nic o barvách a malování. plni nadšení a v podstatě údivu.

A aby zážitků nebylo málo, po cestě mi můj muž ukázal divný strom, o kterém mi už několikrát vyprávěl, vlastně dva. 

Nebudu hodnotit, někomu se zase nemusí líbit naše "svobodná" a nespoutaná zahrada, ale vyfotit jsme museli.

A další zastavení v pondělní dopoledne v zahradnictví, jak jinak. 

Kytek není nikdy dost.

Dorazili jsme domů a na oslavu kulatin otevřeli první šampáňo. 

Popíjeli jsme a u toho pracovali. 

Při další láhvi jsme začali připravovat obývák na úterní. malování.

Malování dopadlo dobře, ale jsem ráda, že je to za námi. 

Na fotkách vypadá barva do modra a ne do zelena a fotky jsou rozmazané. 

Vzápětí jsme zjistili proč. 

Rozbil se foťák, nejde mačkat spoušť.

Ale z obýváku jsme nadšení, i když ještě není komplet, páč s každou i malou změnou otáčíte celý barák na jih. 

Původní obrazy se k barvě již nehodí, starožitné velké hodiny jsme museli zavěsit jinam a všechny vázičky, konvičky a další nezbytnosti mého života na svoje místo teprve čekají.

Barva je skutečně zelená, tedy zvláštní zelená a kdo by chtěl, máme ještě na celý barák. 

Můj muž trochu nadsadil čtvereční metry a nedali jsme na doporučení odborníka, že většinou postačí jedna vrstva. 

Stačila.

My koupili na dvě.