dnes v puntíkách

První automatickou pračku jsme si pořídili ještě v době, kdy to vůbec nebyl standard. 

Byl to samozřejmě velký rozdíl oproti klasické pračce, kdy jste prádlo vyprali, pak vyždímali, hodili do vany s tekoucí vodou, a tak dlouho máchali, až bylo čisté. 

Potom těžké a nacucané vodou přetáhli opět do ždímačky, a tak pořád dokola. 

A když si vzpomenu na každodenní praní plen, které bylo nejdřív nutné vyvařit a pak prát, polévá mě horko.

Pamatuji si, jak mě z této každodenní činnosti po dlouhém sklánění nad vanou při máchání strašně bolelo 

v kříži.

Když to teď popisuji, bylo to snad v době kamenné, ne? 

Z první automatické pračky jsme měli tak velkou radost, že jsme na několik prvních praní koukali jako na dobrý film a z vděčnosti jsme jí dali jméno "Máňa". 

Tatramatka s předním plněním nám vydržela víc než čtvrt století. 

Vlastně tato nyní puntíkovaná Máňa 2 je naše druhá pračka, na rozdíl od myčky - těch už jsme měli 4-5 (vydrží jen těsně po záruce), a máme ji už taky více 9-10 let.

Chodím kolem ní po špičkách a občas ji něžně pohladím.

Pračku jsme vždy měli v koupelně, a když jsme se přestěhovali do domu, kde bydlíme více než 3 roky, bylo místo na pračku v kuchyňské lince zhotovené na míru (už jsem o lince psala).

Zpočátku jsem si nemohla zvyknout na pračku v kuchyni, v koupelně je sice dost místa, ale prázdné místo v kuchyňské lince bychom neměli čím zaplnit.

Po čase jsem si zvykla, ale pořád jsem řešila, jak ji doladit, aby byla nenápadná.

A nakonec se stal pravý opak.

Tento kreativní nápad není můj. 

Dcera objevila minulý týden někde na instagramu zdobené pračky - zkrátka pračky po plastice a mě se moc líbily. 

Byly tedy zdobené černě, černá a bílá je samozřejmě úžasná kombinace, ale mně by se nehodila. 

A protože u mě není daleko od myšlenky k činu, většinou musím mít vše hned, koupila jsem včera dopoledne samolepicí zelenou tapetu.

Odpoledne jsem se pustila do práce.

Neměla jsem žádné udělátko, takže vystřihovat kolečka byl trochu oprus, ale s nůžkami na nehty to šlo.

Nejvíc sprostých slov jsem vyslovila, když jsme chtěla oddělit z těch koleček papír od tapety, na té malé ploše to bylo na infarkt. 

Pomohl mi špendlík s hlavičkou.

Toto je vše potřebné pro pracovní proces.
Časopis je tam jen na zatížení, protože se mi tapeta pořád rolovala.

Tahle to vypadalo v kuchyni původně.
Nyní je pračka sladěna s pracovní plochou a paradoxně krásně zapadla do linky a celé kuchyně.
Mám z výsledku radost.
Teri, děkuji za nápad.