slova slova slova....

Také vás některá slova vytáčejí?
Říkám si pořád, jsou to jen slova, to ti nemusí trhat žíly.
Ale někdy rozum není na tom pravém místě, možná jsem divná, ale v některých věcech jsem ještě svoji mysl nenaučila ovládat.
Už je to tedy lepší než ve 20,30 letech, ale pořád to není ono, pořád jsem trochu "italka", no něco je v genech...
A těžko se to už nějak výrazně změní :-)
Myslím si o sobě, že jsem tolerantní a snažím se řídit heslem žij a nech žít, ale nejsem robot, takže některé věci mě dovádějí do stavu šílenství či přinejmenším iritují.
Nevím, co bylo vlastně spouštěčem dnešní mojí zpovědi, možná jsem viděla v poslední době někde moc "superů".
Co já vím.
V dětství jsme si vždy hráli (moje děti a vnoučata dnes rovněž) hru na jako.
Já jsem jako princezna a ty jsi jako princ.....
Ty jsi jako Vinnetou a já jako Bílá holubice .....
Tady je podle mě slůvko jako v pořádku.
Je to hra na jako.
Potom vnímám slovo jako v přirovnání: vypadá jako ... meloun
Ovšem na druhou stranu nerozumím spojení:
no já jsem tam jako přišla, já jsem mu jako řekla, já jsem tam jako byla ....
Tomuhle slovnímu spojení fakt nerozumím.
Nevím, jak se dá někam přijít jako, jak se dá být někde jako.
Tak buď jsem tam přišla nebo ne.
Jako v tomto případě vnímám jako na zkoušku, je to teprve generálka a doopravdy přijdu někdy jindy.
Prostě toto spojení považuji za nesmysl, nicméně mám pocit, že frekvence jeho použití se zvyšuje geometrickou řadou.
Připadá mi, jako bychom se skrývali za to slůvko, jako bychom se styděli být doopravdy, stavíme před sebe paraván či zástěnu, je to jako alibi, když to nevyjde, tak to byla jen hra na jako?
Další slovo, které je často používáno a promiňte bez ladu a skladu, je slovo vlastně.
Já rozumím spojení vlastně jsem chtěla říct toto, ale už ne vlastně já jsem tam přišel.....
Nebudu se rozepisovat, toto psaní dnes je moje terapie, všichni asi tato divná slovní spojení znáte a možná vás ani neiritují jako mě.
Možná vy nemáte rádi moje slovo páč....
Rovněž ho často používám.
Další slovo, se kterým jsem se nesžila, možná proto, že už jsem paní v letech, je slovo hustý.
Nevadí mi samo o sobě, vadí mi jeho frekvence a použití.
Dřív byly husté vlasy, husté vousy, hustá polévka či hustá omáčka a dnes je hustý všechno.
Začíná se mi zdát, že máme malou slovní zásobu, a proto opakujeme stále dokola pár slovních spojení, pár slov, která měla původně úplně jiný význam.
Ještě jsem si dnes vzpomněla na jeden výraz (určitě jich je pro mě iritujících více) a to je slůvko super.
Ano, sama jej někdy používám, ale také používám ekvivalent tohoto slova jako skvělý, báječný, úžasný...., čeština má tolik vlastních krásných slov.
Rozumějte, já se opravdu nebráním slovu super, myslím si, že jsem celkem otevřená všemu, ale co je moc, je pro mě někdy příliš.
"A ten tón, ten tón...."
Další iritující slovo je tak určitě...
Tak já jsem dnes jako napsala příspěvek na blog, a přijde mi super, že jsem se tady mohla vypovídat a to je fakt hustý!
Tak určitěěěěěěě....
Ještě jsem si vzpomněla na slovní spojení mojí spolužačky z gymnázia při vyvolání k tabuli.
Nic neuměla a snažila se to zakrýt vycpávkou "víme, že".
Trochu jsem se za ni styděla.
Možná víc, páč si to pamatuji dodnes.
Díky všem, kdo jste dnes dočetli až do konce.
Hezký víkend a zachovejte mi přízeň.