narozeniny v kýblu

No, ten název úplně nesedí.

Byl to bleskový nápad a už jsem se ho nemohla vzdát.

Před časem jsem psala, že v naší rodině píšeme přání nejen "ježíškovi", ale i k narozeninám.

A někdo se mě v komentáři ptal, co jsem si přála.

Já to pojmu dnes trochu jinak.

Dárek, který mě potěšil a nejvíc překvapil, si totiž nemůžete koupit, aspoň tedy ne teď, takže to ani nemůže být tip na dárek.

Můj muž pro mě připravil opravdu velké překvapení.

Přinesl mi náruč plnou obrovských slunečnic a za každý rok mého věku jednu, takže jich bylo opravdu hodně.....

Volal mi, že je zácpa, takže nepřijede včas. 

Volá mi, páč ví, že bych po těch peripetiích léta volala já.

Má alergii na včelí bodnutí a přes léto byl několikrát v ohrožení života, záchranka atd., takže mám strach.

A tentokrát lhal a šlo mu to skvěle, věřila jsem.

Jel na pole po práci a přišel zablácený a smrděl od hnoje.

Ale už před týdnem si vymyslel, že mi prostě dá náruč plnou slunečnic s přesným počtem, jako mám narozeniny.

Bál se celý týden, že mu pole zaorají.

Musím říct, že tento dárek nezapomenu.

Byla jsem v šoku.

Takže můj muži, životní partnere a můj nejlepší příteli (a to je pro mě nejvíc),

 já Ti moc děkuji za velké překvapení.

Budu si ho pamatovat!

Padesát osm slunečnic!!!

A byla to práce.

Pole bylo zorané a co odpadlo ze sklizených slunečnic, znovu vzešlo, takže hop sem hop tam jedna slunečnice na metr čtvereční...

Velké úsilí bylo potřeba.

Slunečnice se samozřejmě nikam nevešly, takže jsem dostala slunečnice v kýblu, tedy dárek v kýblu, proto ty narozeniny v kýblu.

Všechny se ani do kýblu nevešly, to kdyby někdo z vás počítal, páč vyzobaná slunečnice....,takže zbytek byl ještě tady ve džbánu na pivo

Ty jediné jsem skutečně dostala do ruku s přáním. 

Ten kýbl bych neunesla.

Ty ostatní dárky, i když mě samozřejmě potěšily a některé byly z mého přání "ježíškovi", slunečnice asi nepředčily a těžko je už něco někdy přebije.

Tato úžasná lampa byla v mých přáních a najdete ji tady. 

Původně jsem si ji přála na náš úžasný starožitný psací stůl, ale na harmonium se hodí víc a je to dárek nejen pro mě. 

Doufám.

Je krásná a moc se mi líbí.

Další dárek z mého seznamu je toto.

Vyzobaná slunečnice se musí zdobit :-) Odpoutávám pozornost od "stárnoucího" ksichtu :-)

A protože slavíme narozeniny s mou dcerou zároveň, dort se většinou kupuje.

Ale nikdy se nesní, i když je výborný.

Takže tentokrát jsem pekla. 

Ovocný se želatinou i pár malin ze zahrady.

A nesnědl se taky.

Musím přiznat, že to je vrchol mého "dortového" umění.

Bez nějaké namyšlenosti jsem dobrá kuchařka. 

Tedy prý.

Moje svíčková a guláš atd. jsou excelentní. 

Moje koláče a koblihy s čokoládou cestovaly i do Paříže, ale prostě dorty a zákusky neumím.

Takže toto je vrchol, korpus z vajíček, mouky a cukru atd., to znáte a zakysaná smetana a ovoce a želatina.

A takto to mám nejraději, i když nesmím.

Mám v dispozicích dědičně cukrovku, i když zatím jen náběh a prý s tím nejde nic moc dělat, páč žiju celkem zdravě.

Ale přece jenom jsem se musela omezit.

Cukr pro mě byla droga.

Ale je pravda, že se z toho dostanete rychleji než z pervitinu.

Říkají odborníci, že to trvá čtrnáct dní.

Je to pravda.

Ale bylo to perných 14 dní.

Byla jsem závislá hodně na zmrzlině a můj muž mi kupoval litrovou.

Nejdřív jsem si dala trochu do misky.

Pak jsem šla podruhé a potřetí, a pak jsem si řekla, panebože přece nebudeš pořád běhat, ztráta času, takže celá vanička a velká lžíce.

Jako z amerických filmů.

Ale zvládla jsem to a jde to.

Proto jsem mimo slunečnic, lampy, náušnic a dalších dárků dostala ještě půl kilový pytel medvídků, tedy byla to vlastně směs gumídků, které miluju.

Za to odříkání jsem si je zasloužila.

Za večer bylo půl pytle pryč...

Ještě že nejdu na testy.

Všechno se mi sem dnes nevešlo, takže pokračování o narozeninách v kýblu v nejbližších dnech.

Chci tady napsat o jednom dárku, na kterém jsem se podílela a ještě ho musím dotvořit a jednom dárku, který nebyl jen pro mě.