jak to vidím já a Justýna

Advent už mám dlouhá léta celkem v poklidu.

Vánoční úklid jsme doma přestali řešit s příchodem našich tří dětí.

Nechat vyčistit před vánoci koberce, pohovku a křesla jsme začali považovat za nesmysl v období, kdy naše tři děti na právě vyčištěné zařízení bytu začaly o svátcích drobit a zašlapávat cukroví a nám stávaly vlasy hrůzou.

Od té doby jsme tuto činnost odkládali na období po svátcích.

Zrovna tak jsme to měli s mytím oken. Děti malovali vánoční motivy úhly a my jsme je lepili na okna. Skříně jsem uklízela po svátcích, když děti dostali nové oblečení a já jsem si v poklidu v lednu bez spěchu vše třídila, vyřazovala a rovnala..

Cukroví jsem ovšem s dětmi pekla dlouhá léta, i když jsem se časem bouřila proti pečení perníčků. 

Děti už byly větší a vyžadovaly, abychom opět perníčky měly, tradice se nesmí porušovat, se slovy: neboj, mami, mi je všechny nazdobíme. Dopadlo to pokaždé stejně, nazdobily sotva pětinu a já pak dokončovala do dvou do rána. 

Jeden rok jsme měli perníčky i na stromečku a naše tehdejší zvířátka - pes Fík a kočka Čičinka - se postarala o nejnižší patra. Nejdříve, kam dosáhla, tam perníčky olízala a pak, když nebylo co lízat, okusovala. Zkrátka spodní patra stromečku byla jejich.

S odchodem dětí z domu a s mojí čím dál náročnější prací jsem  pečení cukroví vzdala a začala jej nakupovat.

Dárky už nějakých více než deset let zásadně nakupuji v teple domova od počítače.

Letos to mám stejně. Snad jen jeden dárek a to jen doplňující jsem nakoupila v kamenném obchodě.

A pořád držím tradici, žádný vánoční úklid. 

Uklízím pravidelně celý rok, tak proč se strhat před svátky. Letos jsem některá okna myla více než desetkrát a ne proto, že bych byla přehnaně čistotná, ale kvůli zatraceným mouchám, protože život v domě na vesnici nese i svou daň.

Jediné co držím odjakživa, před první adventní nedělí řeším výzdobu. 

To si nemohu odpustit, mám to ráda, i když je teď převážně do vánočních svátků jen pro nás dva s mým mužem .

Jediné, v čem je změna, po více než 6-7 letech jsem pekla cukroví.

Doufám, že moje děti tentokrát blog nebudou mít čas číst, chtěla bych je překvapit. 

Milují především moje dortíčky, kterým bůhví proč říkáme "dučesky", Mám teď více času a na víc mě to po těch letech absence opravdu bavilo, tak jsem upekla čtyři druhy cukroví.

 My to s mužem moc nejíme, tak to určitě bude stačit. 

Poklidný čas přerušila tedy Justýna, za prvé když se válela ve skořápkách (můj minulý příspěvek) a podruhé, když si sedla způsobně dnes na židli k jídelnímu stolu a začala tlapkou dosahovat na upečené cukroví a pochutnávat si na něm. 

Hlavně že se snažíme o její vyváženou a zdravou stravu. Cukr tam rozhodně nepatří.

Takže všem přeji, aby si užívali advent hlavně v pohodě. 

Odškrtávat ze seznamu povinností není nutné. Některé povinnosti si diktujeme sami a mají smysl jen pokud je to vlastně radost, někdo má třeba vánoční úklid rád.

 Já jsem si změnila ten seznam na seznam radostí, ten ráda odškrtávám. 

Mám tam napsáno, který dárek už pro koho mám a co je ještě na cestě a co dokoupit na vánoční stůl. Seznam si dělám od té doby, co jsme jeden rok našim malým dětem nadělovali dvakrát za večer po hodině znovu, páč jsme na nějaké dárky zapomněli. No ale nebylo to drama.

Moje teta hledala ukryté dárky celý další rok, páč si nemohla vzpomenout, kam je před svými dětmi ukryla.