příběh z čekárny tentokrát můj

Příběh z čekárny jsem již na blog dávala, ale to byl hezký příběh. 
Ráda píšu s humorem, ale tentokrát mi vtipné poznámky došly.
Jediné pozitivní dnes jsou sněženky, které nijak s příběhem nesouvisí.
Za 12 let práce ve zdravotní pojišťovně, kdy jsem mimo jiné řešila i stížnosti na lékaře, zdravotnický personál či na zdravotnická zařízení, jsem se setkala už s ledasčím, ale včerejší zážitek je přece jen ojedinělý. 
Dobré na tom je, že mě nijak extra nepoškodil, snad jen na chvíli psychicky. 
Včera jsem šla do nejmenovaného zařízení na CT mozku po nehodě sražení autem na chodníku, jak už většinou všichni víte. 
Byla jsem objednána na 11.30 hod. Nahlásila jsem se dle pokynů před 11 hodinou na recepci, kde bylo vše zaznamenáno v počítači a šla poslušně do čekárny. 
Zrovna přišla jiná pacientka, takže na zvonky u pracoviště CT a magnetické rezonanci jsme zvonily dvě. Jen pro doplnění - jednalo se o stejné pracoviště za jedněmi dveřmi.
Vyšla sestřička a já jí předala dle pokynů žádanku a průkaz pojištěnce. Vše pečlivě zkontrolovala a pročetla. Poté vrátila s tím, ať se posadím a čekám. Bylo mi sice divné, že mi žádanku vrací, že jdu na CT a ostatním na magnetickou rezonanci ji odebrala. 
Ale uklidnila jsem, vždyť jsem nahlášena na recepci a zapsána v počítači a že lékař viz vyvěšené upozornění u dveří pracoviště tedy o mně ví.

Po hodině se totéž stalo další pacientce již notně v letech, kterou doprovázela vnučka. Bylo nám divné, že jdou na řadu lidé, kteří přišli dávno po nás, ale trpělivě jsme čekali. Vím, že hodina objednání nutně neznamená, že půjdete hned na řadu.

Ve 13 hod. jsem již netrpělivě vyskočila opět k sestřičce s žádankou v ruce, žádanka se nedala přehlédnout, že se aspoň zeptám, kdy přijdu na řadu. Aniž jsem mohla vůbec promluvit, houkla na mě za pozornosti celé čekárny: vy jdete na CT, sedněte si a čekejte.

V 13.30 hod ztratila trpělivost paní, která doprovázela svoji babičku a šla se zeptat na recepci, jak je možné, že nás nikdo nevolá a všichni, co přišli dávno po nás, jsou již doma.

V té chvíli se to pohnulo, vyšla jiná sestra a začala záležitost řešit. Prý o nás na CT vůbec nevědí, protože jsme se nahlásili sestře z magnetické rezonance a máme si to vyřídit s ní. 

Promiňte, na pracovišti jsem byla poprvé a neznala jsem tedy, jak to chodí. Když mi sestra před 11 hod kontrolovala žádanku, stačilo, aby mi řekla, že se musím nahlásit u sestry na CT. Ona mi pouze sdělila, ať čekám.

Vypadalo to, jako by sestry měly mezi sebou nějaké osobní problémy, ale to mě jako pacienta vůbec nemusí zajímat. Já chci jen slušné zacházení, kterého se nejen mně nedostalo.

Po těchto urgencích jsem šla na vyšetření ve 14.00 hod. už notně hladová a žíznivá, takto připravená na výkon a po nehodě ještě ne v úplně dobrém stavu.

Vlastně stačila jediná věta sestry: já jsem z magnetické rezonance a vy se musíte nahlásit u sestry na CT. Pokyn sedněte si a čekejte rozhodně není ekvivalent řečeného.

Nerada píšu stížnosti, ale v tomto případě i po dohodě s paní, která doprovázela svoji babičku, to asi udělám. Možná pro další čekající, kteří jdou na toto pracoviště poprvé.

Dosud jsem na blogu pěla chválu na lékaře a zdravotnický personál.

Tak dnes bohužel trochu jinak.