možnost volby je svoboda

V posledních dnech či týdnech jsem na toto možná trochu kontroverzní téma debatovala s dcerou, s mým mužem i s mojí kamarádkou Bárou. Náš názor na povinnou předškolní docházku se neliší, ale k dnešní úvaze mě vlastně přiměl až článek s názvem Tolerantní výchova ničí dětem hodnoty. Jsou nezvladatelné, zlé a ničeho si neváží. 
No nic objevného, už jsem o tom na blogu i psala a článek je staršího data, ale já jsem na něj narazila na facebooku teprve před několika dny.
Hlavní důvod pro opětovné zavedení povinné předškolní docházky je prý naučit děti k úctě k autoritám. Nevím, kdo tohle vymyslel, ale myslím si, že někdo, kdo děti ještě nevychoval.
Za prvé si myslím, že děti se mají učit především k úctě k lidem, ke všem lidem. 
Kdo má přirozenou autoritu, má i úctu lidí okolo a k těm umělým či určeným autoritám nemám úctu ani já, tak jak to naučit děti, páč výchova je dle mého soudu nutná především příkladem v rodině.
Co do dětí dostaneme do pěti let, to tam přirozeně je a je to automatické. V pěti letech, kdy je povinná předškolní výchova, je už na zásady slušného chování trochu pozdě. Pokud se to vůbec povede, není to automatické a přirozené, ovšem nedá se to samozřejmě brát paušálně, každý z nás je individualita. 
Našemu Alánkovi ještě nejsou ani dva roky a vždy mi poděkuje za mlíčko, jablíčko, hračku a umí i prosit. Jde mu to už automaticky, podám věc a ozve se dík. Je to přirozené a automatické, protože tak se to zkrátka dělá. My všichni okolo mu taky za vše děkujeme a prosíme. A naučit se základy slušnosti k lidem právě musí dítě v rodině a nějaká předškolní docházka to už moc nespraví. A navíc pokud je rozpor v přístupu v rodině a škole, míjí se naše sebelepší přání účinkem.
Kdykoliv nastupuju do našeho místního autobusu, sedí nezletilí i zletilí u oken a na sedadle vedle nich sedí taška či batoh. Všichni, kdo nastupují, se povinně postaví, páč místo k sezení už není.
Kromě mě. Mě takové chování a neúcta k ostatním irituje a vždy si nějaké místo vyberu a provokativně se zeptám, zda je místo volné. Už je to teda nenaučím, páč je pozdě, ale odmítám se podřídit těmto příšerným dnes již pravidlům neslušného chování..
Vychovali jsme tři děti, z nichž jedno muselo absolvovat povinnou školní docházku a ostatní dvě do školky vůbec nechodily. Co se týká úcty k lidem či zařazení se do kolektivu, nebyl mezi nimi vůbec žádný rozdíl. Výchova je zkrátka na bedrech rodičů, aspoň tedy její základ. 
Předškolní docházka mi přijde jako zářný příklad omezování svobody. Rozhodnutí má být svobodné. Nevím, jestli je nějaká studie, která by analyzovala dopad docházky do školky, já však rozdíl nevidím. Když jsem byla s dětmi doma, chodily k nám "školkové" děti a já doufala, že nás naučí něco nového. Nakonec jsem učila já je, nové písně, básně, různé hry.
Navíc nevím, jestli se někdo zabýval tím, že předškolní povinná docházka zabere místa těm, kteří školku třeba nutně potřebují ať již z jakéhokoliv důvodu, protože kapacita je samozřejmě omezená a nevím, že by se nějak rozmáhala výstavba nových školek. Děti, které by si rodiče mohli nechat doma a rádi, obsadí místa dětem, které do školky chtějí anebo rodina školku zkrátka potřebuje. 
Na další důvod mluvící proti této povinnosti mě upozornila dcera. Lola chodí do školky ráda, ale jen asi na tři dny v týdny. Až bude chtít Alánek do školky, půjde také, ale vzhledem k tomu, že Lola bude muset na celý týden, nebude možné do stejné školky dávat Alánka na pár dní, i když by to maminka tak chtěla. Ano, máte možnost nechat si dítě doma, ale pak musíte vodit pětiletého caparta na přezkoušení před cizí lidi, aby ukázal, co umí. 
Koukám, jak jsem se rozepsala. Ani nevím, jestli tohle někdo přečte.
Zkrátka toto rozhodnutí mi přijde nesmyslné a děti úctě rozhodně nenaučí. 
A možnost volby pro mě znamená svobodu.
Nemyslím si, že by moje úvaha něčemu pomohla. Pokud bude opět povinná školní docházka zrušena, a já jsem o tom přesvědčená, bude to z důvodu nedostatku míst pro děti.